Jak jsem potkal brouky (Díl LXXXXI. - Rokycany 28)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Dnes se podíváme na některé dosud nepublikované fotografie z rokycanského archívu.

Výslunník dvoutečný – poetický název dostal tento drabčík podle dvou oranžových skvrn na krovkách. Stejně jako jiní drabčíci žije v tlejícím materiálu, kde loví larvy různého hmyzu:

Výslunník dvoutečný

Drabčíka Habrocerus capillaricornis, pojmenovaného podle velice tenkých tykadel, jsme opakovaně našli na rokycanské Stráni pod kusy dřeva, lesní prostředí mu tedy zjevně svědčí. Kromě charakteristických tykadel má také dost nápadné, trnovitě vypadající „chlupy“:

Drabčík - Habrocerus capillaricornis

Mravencovitě tvarovaného drabčíka Rugilus rufipes jsme vyrušili v zahradním kompostéru. Opět jeden z těch, které láká rozkládající se rostlinná hmota či spíše to, co v ní žije:

Drabčík - Rugilus rufipes

Kovařík Cardiophorus ruficollis, hezkým starým názvem srdconoš. Jeho larvy se vyvíjejí v tlejícím borovém dřevu:

Kovařík - Cardiophorus ruficollis

Ve správnou dobu nacházíme kovaříka Cidnopus pilosus ve velkém množství na loukách na stéblech trav. Larvy se živí kořeny různých rostlin:

Kovařík - Cidnopus pilosus

Močálník z rybníku Brčálník ... Laccobius minutus není příbuzný potápníků, ale vodomilů. Vyskytuje se opravdu v močálovitém terénu, ale i v obyčejných kalužích. Jeho larvy jsou dravé, co konzumují dospělci, to jsme nevypátrali:

Močálník - Laccobius minutus

Lesknáčka Glischrochilus quadrisignatus už jsme prezentovali několikrát. Dá se na něj narazit v zahradách na přezrálém ovoci:

Lesknáček - Glischrochilus quadrisignatus

Lesknáček Amphoris marginata je právem Jakubův oblíbenec. Zde byl zachycen na místě pro něj neobvyklém – na volném prostranství. Zpravidla ho totiž musíme hledat u mravenců černolesklých:

Lesknáček - Amphotis marginata

Krásný nosatec, listopas temný, se ukrýval na zahradě pod kamenem. Živí se různými druhy rostlin a má poměrně vychytralý způsob rozmnožování: Není-li na dosah sameček, množí se partenogenezí, tedy bezpohlavně (popsáno na Ukrajině), jinak se rozmnožuje obvyklým způsobem:

Listopas temný

Stehenáč Oedemera femorata je běžný druh, jehož příslušníky potkáváme v létě na květinách. Samici bezpečně poznáme podle útlejšího posledního páru nohou, samci mají stehna ztluštělá:

Stehenáč - Oedemera femorata – samice

Nedávno jsme při popisu kněžice mramorované upozorňovali na možnost záměny s kněžicí mlhovitou. Teď tady tu „dvojnici“ máme. V přímém porovnání bychom oba druhy rozlišili, kněžice mlhovitá je menší, má trochu jiný tvar těla a také jinou kresbu na těle:

Kněžice mlhovitá

Vroubenka smrdutá je běžná až hojná na vegetaci u vody. U naší řeky Klabavy a u Rakovského potoka je jich opravdu hodně. Svému jménu dělá tato ploštice vskutku „čest“, v sebeobraně silně zapáchá. Je zajímavé, že obranná látka se podle pohlaví poněkud liší – v obou případech jde o karboxylové kyseliny, ale sameček vylučuje kyselinu stearovou, zatímco samička kyselinu kapronovou. A aby to nebylo tak jednoduché, kyselina kapronová nachází využití při výrobě vůní:

Vroubenka smrdutá

Ostnohřbetka křovinná vypadá jako malá cikáda s velice nápadným trnem na zádech. Při troše fantazie bychom v ní mohli vidět také amonita nebo trpaslíka v rozevláté čepičce. Vyskytuje se od konce jara do podzimu na různých rostlinách:

Ostnohřbetka křovinná

Minule jsme postavili na pranýř „létající klíště“ čili kloše, dnes se můžeme podívat na klíště skutečné. Na obrázku je samička, kterou snadno poznáme podle oranžového zadečku – samečci jsou celí černí. Predátor je zachycen v typické „vyčkávací póze“, kdy je připraven nasednout na nic netušící oběť:

Klíště obecné – samice

Krásně vybarvená pestřenka černonosá, zástupce dvoukřídlého hmyzu, maskující se jako vosa:

Pestřenka černonosá

Také příště se porozhlédneme v archívu (LXXXXII. díl)