Jak jsem potkal brouky (Díl LXXXVIII. - Rokycany 25)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Po houbařském intermezzu se vracíme k hlavnímu tématu našich fotoblogů. Počasí dosud přeje nám i šestinohé havěti.

České jméno nemá, ale latinský název je dostatečně výmluvný. Jako většina jeho příbuzných je i tento hnojník skutečně koprofágní. Charakterizují ho černé skvrny na krovkách – existuje sice ještě jeden podobný druh, ale ten má skvrnky jinak uspořádané. Nimbus contaminatus je běžně rozšířený, v Británii se vyskytuje i v Sherwoodském lese:

Hnojník – Nimbus contaminatus

Kovaříka už bychom na podzim nečekali, ale objevil se. Pojmenování kovaříka obilního je „nomen omen“ hned ve dvou směrech: Jednak tvarem trochu připomíná zrno, jednak je to potenciální škůdce různých zemědělských plodin. Jeho krovky zdobí výrazné podélné pruhy:

Kovařík obilní

Ač jde o škůdce, jemné „osrstění“ je sympatické a svádí k pohlazení:

Kovařík obilní – detail

Lalokonosec rýhovaný má dlouhou dobu výskytu – od brzkého jara až do podzimu, navíc je to poměrně dlouhověký brouk, který se dožívá až dvou let. Dost často se vyskytuje v zahradách na okrasných rostlinách, může se vylíhnout i z květináče. Ve vinařských oblastech z něj nemají radost, protože vedle různých ovocných stromů je jeho hostitelskou rostlinou i vinná réva:

Lalokonosec rýhovaný

Větevníček bělavý je vcelku neškodný, živí se kůrou listnatých stromů, jako je dub, buk, bříza a jiné. Dle délky tykadel jde o samici, samec by měl tykadla o něco delší:

Větevníček bělavý

Aktivita drabčíků neustává ani na podzim. V blízkosti starých hub se vyskytuje Lordithon trinotatus, který tam hledá larvy různého hmyzu:

Drabčík - Lordithon trinotatus

Quedius cruentus dosahuje velikosti kolem 1 cm, patří tedy k větším drabčíkům. Od podobně zbarvených druhů se liší načervenalými koncovými články zadečku:

Drabčík - Quedius cruentus

O tomto drobném drabčíkovi můžeme říci jen to, že je hezký a náleží do rodu Quedius:

Drabčík – rod Quedius

Dalším přesně neurčeným broučím druhem je vyklenulec, nejspíše příslušník rodu Simplocaria, což jsme za pomoci určovacího klíče vydedukovali z tvaru tykadel:

Vyklenulec – rod Simplocaria

Skořicově zbarvený lanýžovník Leiodes cinnamomea žije v houbách. U nás mu chutná i prostá česká strava, v jižní Evropě se rozmařile živí drahou lahůdkou, podle níž nese jméno, tedy černým lanýžem:

Lanýžovník- Leiodes cinnamomea

Výstavní slunéčko růžové, zástupce drobnějších druhů berušek. Živí se mšicemi a larvami mandelinek a přezimuje pod kůrou stromů, kam se ukládá koncem září. Jak bývá u slunéček zvykem, i tento druh je dost variabilní. Nemusí vždy být růžový, některé exempláře jsou převážně černé, někdy jsou naopak skvrny redukované a krovky mohou být i žluté nebo oranžové:

Slunéčko růžové

Nejen otužilým drabčíkům, ale ani plošticím ještě letos neodzvonilo. Nedávno jsme kvitovali první výskyt vroubenky americké, teď už ji pozorujeme často a ve větším počtu. Její stěhování za účelem hledání úkrytu pro přezimování zjevně začalo. Tato nepůvodní, ale velmi životaschopná a běžně rozšířená ploštice se může objevit i v naší domácnosti:

Vroubenka americká

Možná první nález kněžice mramorované na Plzeňsku, alespoň podle dostupných zdrojů. Dosud byla pozorována hlavně v okolí Prahy a na jižní Moravě. Tato ploštice pochází z Asie a přišla k nám teprve nedávno, v ČR byla potvrzena v roce 2018. Dost se podobá domácí kněžici mlhovité, s níž se může snadno zaměnit:

Kněžice mramorovaná

Ploštička pestrá je krásně zbarvený druh. Náš exemplář má poškozenou levou část krovek, ale i tak to holce sluší:

Ploštička pestrá

Píďalka jalovcová, jejíž housenky se vskutku živí jalovcem, je typický podzimní motýlek, se kterým se setkáme od září do listopadu. Na křídlech má zajímavou výraznou kresbu, větší skvrny po okrajích trochu připomínají mamuta:

Píďalka jalovcová

Příští blog nás opět zavede do Rokycan (LXXXIX. díl)