Jak jsem potkal brouky (Díl LXXXVII. - Rokycany 24)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Dnes to bude, mimo jiné, malý festival drabčíků. Zástupci této rozsáhlé a pestré čeledi se nám ukázali v počtu opravdu hojném, především porůznu na zdech, kam je vylákalo slunce.

Na úvod ale hnojník obecný. Název je dvojznačný, přísluší jak známé houbě, tak broukovi na snímku. Ten patří mezi skarabovité a jako jiné příbuzné druhy žije na trusu, případně tlejících houbách. Hnojník – houba je za mlada jedlý a chutný, poživatelnost brouka jsme – již s ohledem na jeho životní styl – raději nezkoumali:

Hnojník obecný

Trixagus dermestoides patří do čeledi, která nemá české jméno. Je spřízněn s kovaříky a krasci, trochu kovaříka i připomíná, ale tykadla ho prozrazují:

Trixagus dermestoides

Nyní hitparáda avizovaných drabčíků. Zdatný letec Anotylus rugosus je doma na vlhčích místech, jako jsou břehy potoků a řek, případně mokřiny, kde se schovává pod kameny:

Drabčík – Anotylus rugosus

Drobný drabčík Platystethus alutaceus obvykle pobývá pod zemí, ale za teplého počasí se objevuje na povrchu. O jeho životě se moc neví:

Drabčík - Platystethus alutaceus

Blíže neurčený drabčík rodu Philonthus – existuje několik podobně vypadajících druhů, které na základě pouhé fotografie prakticky nelze rozlišit:

Drabčík – rod Philonthus

U dalšího drabčíka rodu Philonthus naopak pochybnosti nemáme. Dravý Philonthus cruentatus má jako určující znak krásné oranžové skvrny na zádech. Opět ho lze najít na vlhkých místech a nejspíše i na mršinách:

Drabčík – Philonthus cruentatus

Na drabčíka Tachinus signatus narážíme na podzim, bližší informace o něm nejsou:

Drabčík – Tachinus signatus

Někteří drabčíci rodu Tachyporus tvarem připomínají populární rybenku, jsou ale menší. Tachyporus hypnorum se živí mšicemi a larvami a vajíčky různých mušek:

Drabčík – Tachyporus hypnorum

Tachyporus solutus má kromě krovek červený i štít. Bude mít podobné kulinářské zvyky jako Tachyporus hypnorum:

Drabčík – Tachyporus solutus

Drabčík – Tachyporus solutus

Protáhlý Xantholinus linearis a jemu příbuzné druhy jsou na podzim dost vidět, protože aktivně létají. Najdeme je i na zemi na vlhkých stanovištích, to ale vyžaduje značnou pozornost. Mnohem snazší je postřehnout je v letu nebo po přistání na zdi:

Drabčík – Xantholinus linearis

Nejsme si jisti, kterého nosatce rodu Dorytomus máme před sebou, ale víme jistě, že to není Dorytomus longimanus. Ten má totiž, jak naznačuje jméno, hodně dlouhé přední nožky, kdežto náš nosatec je postrádá:

Nosatec – rod Dorytomus

Cvrčíka mravenčího prezentujeme již potřetí, tentokrát konečně v pěkném detailu. Cesta k uspokojivému snímku byla pro fotografa vysilující, i tenhle mrňous se neustále ošíval a stříhal tykadly, nakonec ale přece jen chvíli postál:

Cvrčík mravenčí – detail

Byl-li by tento motýl člověkem, na jeho manželskou výdrž bychom mnoho nesázeli. Létá hlavně v noci a dospělci se vyskytují na podzim:

Zavíječ přelétavý

Zavíječ stěhovavý má sezónu podstatně delší, potkáme ho od jara do podzimu:

Zavíječ stěhovavý

Příště se necháme strhnout obecnou houbařskou euforií a vystavíme něco úlovků z naší nůše (Jak jsem našel houby – Speciál)