Jak jsem potkal brouky (Díl LXXXVI. - Šumava - Povydří 3 - Podzim začíná)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Šumavské Povydří jsme procházeli už na jaře a vydalo to na dva blogy. Nyní, počátkem podzimu, se do této lokality vracíme. Dnešní díl by se mohl jmenovat „Co jsem našel pod kůrou“ – většina úlovků byla opravdu pod kůrou, ať už dočasně za účelem zazimování nebo proto, že tam žije celoročně.

Na první fotografii pózuje hezká skupinka dřevožroutů zejkovaných, kteří pod kůrou žijí i přezimují, často hromadně. Jak jsme již dříve konstatovali, navzdory „jasnému“ pojmenování jsou draví a dřevem se neživí:

Dřevožrout zejkovaný

Nádherný, ale málo vídaný Pytho depressus je příslušník čeledi, která je spřízněná s potemníky. Je opravdu těžké na něj narazit – jednak je dost vzácný, vyskytuje se jen ostrůvkovitě, jednak žije skrytě. Je to především noční druh vázaný na borové lesy, konkrétně na mrtvé dřevo ponechané v klidu. Vyvíjí se totiž pod kůrou starých borovic a po vylíhnutí přečkává v kukelních komůrkách do dalšího roku. Proto se mu nedaří tam, kde se intenzivně těží a kmeny se odstraňují:

Pytho depressus

Krásný pohled zblízka:

Pytho depressus – detail

Vyvíjí se pod kůrou starých borovic a po vylíhnutí přečkává v kukelních komůrkách do dalšího roku:

Pytho depressus – skupinka v kukelních komůrkách

Vzácný lesknáček Ipidia binotata se vyskytuje v lesích pralesního typu, a to hlavně v horských a podhorských oblastech. Žije pod kůrou plesnivých kmenů a živí se larvami kůrovců:

Lesknáček – Ipidia binotata

Kornatec drobný se zdá být mimo provoz, ale zdání naštěstí klame. Je živý, jenom poněkud schlíplý, hodně špinavý a má zatažená tykadla:

Kornatec drobný

Drabčík Nudobius lentus už se objevil v předchozím Povydří, tentokrát se nám ale poštěstilo najít krásné exempláře. Většina byla pod kůrou, ale tu a tam se nějaký procházel i venku:

Drabčík – Nudobius lentus

Drabčík – Nudobius lentus

Tyrus mucronatus není jediný druh hmatavce, který jsme kdy viděli, je ale jediný, kterého se nám podařilo uspokojivě vyfotit. Opakovaně se vyskytl pod kůrou, kdežto jiní hmatavci se spíše najdou v hrabance. Tím podkorní druhy končí:

Hmatavec – Tyrus mucronatus

Statný chrobák nemůže v lese chybět. Jistě mířil na některý z velkých ryzců plstnatých, které tam rostly velmi hojně:

Chrobák lesní

Klikoroh borový se schovával pod kusem dřeva:

Klikoroh borový

Velmi vydařená fotografie hrobaříka malého. Bylo to vlastně poprvé, co jsme tohoto nápadného brouka zastihli v klidu a pohodě. Prakticky každé předchozí setkání s hrobaříkem se událo stejně - nebyl k zastavení a zoufale se snažil uprchnout či uletět. Tenhle si přiletěl na holubinku, což je samo o sobě trochu zvláštní, a ochotně zapózoval:

Hrobařík malý

Pestřenka tichá je mohutná, vose podobná zástupkyně dvoukřídlých, která žije roztroušeně ve vyšších polohách. Zde je zachycena na jedné z posledních květin, které na místě byly:

Pestřenka tichá

Podzimní houbaření začíná a Šumava patří k oblastem zaslíbeným. Jako první na nás vykoukl křemenáč smrkový ...

Křemenáč smrkový

... a opodál se skvěl výstražně zbarvený, nejedlý hřib kříšť, připomínající obávaného satana. Ten ovšem nikdy neroste pod smrky, navíc kříšť má rád kyselou půdu, zatímco satan zásaditou:

Hřib kříšť

V dalším díle se opět přesuneme do Rokycan (LXXXVII. díl)

Více od Vydry zde:

Jak jsem potkal brouky (Díl LXXVI. - Šumava - Povydří - 2. část)

a zde:

Jak jsem potkal brouky (Díl LXXI. - Šumava - Povydří)