Jak jsem potkal brouky (Díl LXXXIII. - Rokycany 22)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Opět sázíme na rokycanskou jistotu a podíváme se na fotografie z doby nedávné i na snímky jarní.

Potemník drobný má zálibu v tlejících rostlinách. Jeho oblíbeným zahradním stanovištěm je kompost:

Potemník drobný

Hubokaza Ropalodontus perforatus jsme v únoru vyrušili v zimovišti pod kůrou trouchnivé větve, nejčastěji se ale vyskytuje v plodnicích chorošů. Má velmi zajímavou povrchovou texturu – latiníci se v názvu inspirovali dírkami, nám se zase líbí jeho štětiny:

Hubokaz – Ropalodontus perforatus

Drabčíka Bolitochara obliqua nacházíme pod kůrou odumřelých stromů mezi plísní, kterou se živí:

Drabčík – Bolitochara obliqua

Pohledný, hezky vybarvený trojáč je další houbomil, který – často ve velkých počtech – obývá choroše:

Trojáč – Tritoma bipustulata

Lesák rovný, hojně rozšířený obyvatel lesů, žije pod kůrou odumřelých listnáčů. Náš úlovek je poněkud světlejší, než bývá zvykem, nejspíš jde o mladý, ještě ne zcela vybarvený exemplář. K lesákově taxonomii se váže jedna zajímavost: pro jeho tesaříkovitý vzhled ho velký Linné původně zařadil mezi tesaříky:

Lesák rovný

Lesknáček Epuraea guttata nemá oficiální český název. V souladu s latinským pojmenováním ho můžeme nazvat lesknáčkem skvrnitým. Najdeme ho na listnatých stromech – tak jako jiní lesknáčci i on vyhledává poraněná místa ronící mízu:

Lesknáček – Epuraea guttata

Přejděme k plošticím. Vroubenkovka Brachycarenus tigrinus je u nás dosti vzácná, v posledních deseti letech bylo hlášeno pouze několik pozorování. Živí se brukvovitými rostlinami:

Vroubenkovka – Brachycarenus tigrinus

Pozemku Eremocoris podagricus zpravidla najdeme opravdu na zemi – v mechu, pod kameny a pod dřevem. Zda trpí podagrou, není známo:

Pozemka – Eremocoris podagricus

Tykadlenky patří mezi křísky. Na fotografii je nejspíše jedinec druhu Acericerus ribauti, kterého jsme objevili venku brzy po přezimování:

Tykadlenka – Acericerus ribauti

Tykadlenka Idiocerus herrichii v sezóně pobývá na vrbách, ale zimuje na stálezelených rostlinách:

Tykadlenka - Idiocerus herrichii

Mravenec množivý je preventivně zařazen mezi ohrožené druhy, i když je zatím docela hojný. Královna zavítala k Jakubovi na zahradu, zřejmě zde hledala místo k založení hnízda. Za účelem obhlídky terénu se usadila poněkud nearistokraticky na vědro čili kýbl, odtud modré pozadí snímku:

Mravenec množivý – královna

Snovačka půdní (na snímku je sameček) je druh u nás sice nepůvodní, ale hojně rozšířený. Ve volné přírodě tohoto pavouka nepotkáme, vyskytuje se jen uvnitř budov. Citlivější povahy může vylekat, nebezpečný ale není:

Snovačka půdní

Housenky zavíječe purpurového se zaměřují na mátu. Dospělí motýli létají ve dne a lze se s nimi setkat od jara do konce léta:

Zavíječ purpurový

Sameček píďalky podzimní, typického motýla závěru sezóny. Objevuje se od konce září až do prosince:

Píďalka podzimní

Krásná babočka paví oko, přilákaná květinami. Na sklonku léta byla dost hojná, na zahradě jsme jich pozorovali i šest najednou. Paví oko má dvě generace do roka, druhá generace přezimuje:

Babočka paví oko

Také příště trochu probereme archív dosud nepublikovaných snímků (LXXXIV. díl)