Jak jsem potkal brouky (Díl LXXXI. - Rokycany 20 - Konec léta)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

I když si vytrvale užíváme horka, léto pomalu končí. Dnešní výběr je pel mel z posledních dnů a nocí. Brouků je tentokrát poskrovnu, zato se nám ukázali pavouci a rozliční motýlci.

Poslední letošní zlatohlávek? Dost možná, červnový vrchol zlatohlávčí sezóny je dávno za námi. Náš krasavec měl problémy vzlétnout, snad měl něco s křídly nebo mu docházely síly, kdo ví:

Zlatohlávek zlatý

Jakubův oblíbenec – mravencomilný lesknáček:

Lesknáček – Amphotis marginata

Znovu chřestovníček obecný, tentokrát zabraný z větší dálky. Patří do druhé letošní generace, které bude dopřáno přezimovat do příštího roku. Úkryt nacházejí zimující chřestovníčci pod kameny nebo ve zbytcích stonků chřestu:

Chřestovníček obecný

Sítinovka pěnišníková, nepůvodní druh kříska, jehož barevní dospělci se objevují od srpna do října. Zdržují se opravdu na pěnišníku čili rododendronu:

Sítinovka pěnišníková

Po dlouhé době jsme narazili na křižáka pruhovaného. Tomuto atraktivnímu pavoukovi se u nás zalíbilo – ač byl v tuzemsku poprvé pozorován celkem nedávno, v roce 1990, je dnes rozšířený po celém území ČR:

Křižák pruhovaný

Další pavouk, pokoutník tmavý, se běžně vyskytuje v domácnostech. Je hodně velký – jen samotné tělo měří 1 až 1,5 centimetru a vypadá přísně, takže budí respekt. Ve skutečnosti je zcela neškodný:

Pokoutník tmavý

Drsnohřbetka žlutoskvrnná je poměrně vzácná, u nás ji najdeme jen na několika místech, mimo jiné v pásmu mezi Plzní a Prahou. Byla popsána teprve v roce 1965 a o jejím životě mnoho nevíme, snad jen tolik, že dospělci se vyskytují od července do srpna:

Drsnohřbetka žlutoskvrnná

Hrotnokřídlec salátový je naopak hojný. Tento noční motýl létá od června až do září. Housenky ožírají kořeny rozličných kulturních i planých rostlin, kromě salátu třeba šťovík, mrkev a jiné:

Hrotnokřídlec salátový

Krásněnka dlouhorohá je další noční druh. Jejími živnými rostlinami jsou různé listnáče, jmenovitě třeba duby, které rostou i v místě našeho nálezu:

Krásněnka dlouhorohá

Píďalka kopřivová má na křídlech krásnou jemnou kresbu, která se u jednotlivých exemplářů může značně lišit. Setkáme se s ní zhruba od května až do července či srpna:

Píďalka kopřivová

Žlutokřídlec šťovíkový je také zástupce píďalek. Poznáme ho podle nápadného červeného pruhu na křídlech a zajímavého netopýřího tvaru křídel. Hřebenovitá tykadla jsou výsadou samce. Aktivní je v noci, kdy přilétá ke světlům. Housenky, jak název napovídá, se živí šťovíkem:

Žlutokřídlec šťovíkový

Píďalka obecná je další docela nápadný druh, který má poměrně dlouhou dobu výskytu - létá od dubna do srpna. Na rozdíl od některých jiných píďalek jde spíše o užitečného tvora, housenky žijí na plevelném svízelu:

Píďalka obecná

Zobonosce jsme nedávno fotili za dne, kdy si jen tak seděl a nehýbal se. V noci je mnohem čilejší a stejně jako žlutokřídlec přilétá za světlem. Barevně je dost proměnlivý, i když zpravidla nevýrazný – jednolitě béžový nebo téměř šedivý. Náš jedinec ozdobený výrazným hnědým pruhem je tedy mezi fádním příbuzenstvem trochu výjimka:

Zobonosec kopřivový

Sklepnice obecná neroznáší pivo v hmyzích restauracích, jak by se podle názvu mohlo zdát, ale úplně od věci tato asociace není. Velmi výrazně zbarvená můra získala název podle toho, že má ve zvyku přezimovat ve sklepích, kde jsme se s ní také poprvé setkali. Ukrývá se i v jeskyních či dutých stromech:

Sklepnice obecná

Na závěr škůdce nadaný jistým komediálním talentem. Housenky nepůvodního zavíječe zimostrázového škodí na buxusech hned ve dvou generacích ročně a návazně po jejich zakuklení a přeměně se líhnou i dvě generace dospělých motýlů. Právě teď se dospělci objevují dost hojně, prolíná se dožívající první generace s nastupující druhou generací.

Jedinci, které jsme v poslední době pozorovali, se chovali antropofilně a poměrně výstředně. Jeden se stále ometal kolem auta, tu usedl na pneumatiku, pak zaletěl do kufru, nakonec se uvelebil na dveřích u řidiče a coby černý pasažér odjel. Zavíječ na snímku se pro změnu vetřel do koupelny a obsadil dveře sušičky, kde byl zvěčněn:

Zavíječ zimostrázový

Také v dalším díle se podíváme na zoubek rokycanskému dění (LXXXII. díl)