Jak jsem potkal brouky (Díl LXXVIII. - Rokycany pod rouškou tmy 2 - Speciál)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Znovu si posvítíme na noční Rokycany a celou polovinu blogu dnes věnujeme různým můrám.

Nejprve ale dva draví střevlíčci, kteří také v noci nezahálejí. Střevlíček černohlavý tedy není vyslovené nočňátko, objevuje se i přes den na loukách. Někteří jedinci létají, jiní mají křídla zakrnělá:

Střevlíček černohlavý

Střevlíček ošlejchový je pohledný, velice běžný druh, který se dá najít ve velkých skupinkách pod kameny:

Střevlíček ošlejchový

Exocentrus adspersus je drobný tesaříček, dříve dosti vzácný, dnes už početnější. Vychází v noci a jeho živnou rostlinou je dub:

Tesaříček – Exocentrus adspersus

Slunéčko velké je nezaměnitelné - takto světle ohraničené skvrny nemá žádná jiná naše beruška. Ještě jednou věcí je zajímavé: Svou kořist, velké mšice, rozpozná z dálky, kdežto jiná slunéčka je nejprve musí ohmatat makadly:

Slunéčko velké

Trojáč Tritoma bipustulata je drobný, 3-4 mm velký brouček, který se živí různými houbami, často choroši. Můžeme ho najít i pod kůrou:

Trojáč – Tritoma bipustulata

Měkkokrovečníka jsme zatím viděli jen ve dne, kdy obvykle odpočívá a fotí se celkem snadno. V noci je hbitější a není jednoduché pořídit pěkný snímek:

Měkkokrovečník huňatý

Jepice žlutá se v největším počtu objevuje v červenci. Za šera a v noci létá ke světlům. Ve stádiu nymfy žije celý rok, její dospělá existence je pak ale opravdu „jepičí“ – je jí dopřán pouhý den nebo dva:

Jepice žlutá

Můrám se obvykle nevěnujeme, ale v noci patří k nejhojnějším objektům, podívejme se jim tedy trochu na zoubek. Zajímají ostatně nejen fotografa, ale také třeba lovící netopýry, jimž se snaží, varovány výborným sluchem, uniknout různými krkolomnými manévry.

Žlutokřídlec kručinkový je druh píďalky, který vídáme od června do srpna. Má proměnlivou kresbu, někteří jedinci mají na křídlech dva tenké pruhy, jiné zdobí jeden širší tmavý pruh:

Žlutokřídlec kručinkový

Píďalka zelená se vyskytuje ve stejném období jako žlutokřídlec. Mladší jedinci jsou sytěji zelení, u starších pak zbarvení bledne:

Píďalka zelená

Zajímavá vílenka okřehková. Dvojitý vzor křídel na našem záběru svádí k představě malé můry sedící na zádech velké. Okřehek je rostlina vodní a housenky jsou tedy v jistém smyslu obojživelné – po vylíhnutí plavou a posléze si z rostlinek okřehku vytvoří plovoucí pouzdro, v němž se pak zakuklí:

Vílenka okřehková

Travařík obecný má na křídlech nápadné zlaté proužky. Jako ostatní travaříci sedá na listy trav a poletuje jen na kratší vzdálenosti, pokud je vyrušen:

Travařík obecný

Hrotnokřídlec kapradinový je druh vřesovištní či rašeliništní. Na Červeném seznamu je vedený jako téměř ohrožený, dle mapy výskytu se nachází spíše v pohraničí, ale objeví se třeba i v Plzni, na Brdech a samozřejmě v Rokycanech:

Hrotnokřídlec kapradinový

Hřbetozubec olšový má podobný tvar jako hrotnokřídlec. Jeho housenka žije na listnáčích různých druhů:

Hřbetozubec olšový

Osenice vykřičníková je můra dosti mdlého vzezření, která si pochutnává na různých pěstovaných plodinách od obilí přes brambory až po řepku:

Osenice vykřičníková

A konečně přástevník bezový, méně známý zástupce skupiny reprezentované populárním přástevníkem medvědím. Byl to právě on, který svého času přivedl Jakuba na samotnou myšlenku nočního focení. Je aktivní v druhé polovině noci, zejména před úsvitem. Jako jiní přástevnící je jedovatý, i když méně než jiné druhy. Není tedy přímo nebezpečný, ale jako sousto je nechutný, takže nepoživatelný. Přástevníci a lišajové mají proti ostatním můrám ještě jeden speciální trumf v boji s netopýry – ultrazvukovou „rušičku“, jíž matou nebo „oslepují“ netopýrův sonar:

Přástevník bezový

Co bude příště? Uvidíme (LXXIX. díl)

První noční speciál zde:

Jak jsem potkal brouky (Díl LXXIV. - Rokycany pod rouškou tmy - Speciál)