Jak jsem potkal brouky (Díl CXXXIII. - Břeclav - Když se zadaří)

Obrazový seriál ze života hmyzu, zejména pak brouctva. Fotografie a odborná fakta Jakub Široký, text Petr Široký.

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Broučí a obecně hmyzí svět je ovšem nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců a krasavic okem sotva postřehnutelných, kteří vyniknou teprve v objektivu šikovného a trpělivého fotografa, jakým je můj syn.

Na základě jeho fotografií a odborných informací tvořím pro potěchu svou i čtenářů tento blog.

Jaro se nám utěšeně rozjelo. Po rokycanské rekapitulaci v minulém blogu zavítáme tentokrát na slunnou Moravu do Břeclavi. Dvě úspěšné květnové výpravy přinesly úlovky očekávané, úlovky vymodlené i kousky zcela překvapivé.

Nejprve se podíváme na potemníky a začneme rovnou největším z nich. Neatus picipes, který nápadně připomíná potemníka moučného, žije pod kůrou listnáčů:

Potemník – Neatus picipes

Potemník hladký naopak čile pobíhá po zemi:

Potemník hladký

Diaclina testudinea je velká rarita; tohoto drobného potemníka najdeme jen na jižní Moravě, opět pod kůrou starých, tlejících listnáčů:

Potemník – Diaclina testudinea

Potemník Neomida haemorrhoidalis je doma v choroších, v jejichž plodnicích se i vyvíjí. Umí se účinně bránit predátorům – při ohrožení vypustí nechutnou, silně páchnoucí tekutinu, což ho činí nepoživatelným neboli „neapetitlichným“. Stejný sekret vyměšují i další potemníci žijící na houbách, jako potemník houbový či hubopas síťkovaný:

Potemník – Neomida haemorrhoidalis – samička

Neomida haemorrhoidalis se vyznačuje pohlavním dimorfismem. Samečka, kterého jsme už v blogu prezentovali, poznáme podle výrazných růžků na hlavě. Samička tuto ozdobu postrádá:

Potemník – Neomida haemorrhoidalis – samička

Drobný kovařík Drasterius bimaculatus před námi obvykle prchá, tenhle ale v klidu poseděl na zdi. Za snímek rozhodně stojí – má pěkně oddělené charakteristické skvrny na krovkách, kdežto v minulosti jsme spíše vídali exempláře se skvrnami slitými dohromady:

Kovařík – Drasterius bimaculatus

Pestrokrovečník větší si své jméno zaslouží, vzrůstem až 1,5 cm je mezi našimi pestrokrovečníky největší. Dnes se vyskytuje prakticky jen na jižní Moravě, třeba právě v Břeclavi, kde ho můžeme potkat docela často:

Pestrokrovečník větší

Krajník hnědý – konečně se povedlo!

Pátrání po tomto význačném broukovi bylo dlouho bezvýsledné, i když se Jakub opakovaně vypravoval na místa jeho výskytu přesně v dobu, kdy je aktivní. Teď se vytrvalost přece jen zúročila.

Krajník hnědý je druh dlouhověký – dospělci žijí až tři roky, venku se však pohybují jen v období od května do července, pak se zahrabávají do země a přečkávají do dalšího roku. Spolu s pobratimem krajníkem pižmovým je krajník hnědý významným hubitelem housenek škodlivých druhů můr, jako jsou bekyně mniška a další:

Krajník hnědý

Lepyrus capucinus je běžný druh nosatce, který žije i u nás v Rokycanech a na Plzeňsku. Úplně jednoduché to s ním ale není – většinou se skrývá ve vegetaci, takže si ho všimneme spíše na okraji lesa na cestě:

Nosatec – Lepyrus capucinus

Tesařík Phymatodes alni, jeden z našich nejmenších druhů, je velmi pohledný. Vyvíjí se v dubech, lípách a dalších listnáčích. Barevně připomíná kuloštítníka temného – ten má také černé tělo, hnědý vršek krovek a bílé pruhy, je ovšem mnohem větší.

Tesaříčka jsme dohnali po měsíčním úsilí a bylo už na čase, protože dospělec se objevuje pouze od května do června. Z dosavadních letošních výprav nás právě tento úlovek potěšil nejvíce:

Tesařík – Phymatodes alni

Květnový nález vzorového exempláře tesaříka alpského nás trochu překvapil, obvykle se totiž objevuje až v červnu. Z úkrytu ho určitě vylákalo teplé počasí, které ten den panovalo:

Tesařík alpský

Zlatohlávek zlatý, klasický krasavec, zdobící květy na loukách, u cest i v zahradách. Potkáme ho od května až do konce léta:

Zlatohlávek zlatý

Chroust obecný je vysloveně jarní druh. Na fotografii vidíme samce, zavěšeného na stéble trávy. Stavy tohoto obecně známého, dříve naprosto běžného brouka se drasticky snížily v důsledku používání pesticidů, což „odskákaly“ i jiné, často užitečné druhy, například krajníci.

V některých teplejších oblastech jsou chrousti stále běžně k vidění, zatímco u nás na Plzeňsku se objeví jen nahodile. V Rokycanech jsme prozatím našli pouze části jejich těl, ale živého jedince nikdy:

Chroust obecný

Z Břeclavi pochází náš první letošní roháč; sice byl menšího vzrůstu, ale i tak je pěkný:

Roháč obecný

Na závěr jedna rarita – bázlivec Galeruca rufa (doslova bázlivec rudý). Tento kriticky ohrožený druh se podle současné nálezové databáze vyskytuje pouze na Břeclavsku, a i tady jen ojediněle. Živí se listy svlačce:

Bázlivec – Galeruca rufa