Jak jsem potkal brouky (Díl CXXXII. - Rokycany 57 - Jarní broukobraní)

Obrazový seriál ze života hmyzu, zejména pak brouctva. Fotografie a odborná fakta Jakub Široký, text Petr Široký.

––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Broučí a obecně hmyzí svět je ovšem nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců a krasavic okem sotva postřehnutelných, kteří vyniknou teprve v objektivu šikovného a trpělivého fotografa, jakým je můj syn.

Na základě jeho fotografií a odborných informací tvořím pro potěchu svou i čtenářů tento blog.

Dnes si vynahradíme několikaměsíční půst a rozhlédneme se po jarním dění. Kromě pravidelně vídaných druhů jsme zaznamenali hned několik úlovků, které jsou pro nás nové a zajímavé.

Vláhomil polotečkovaný je malý dravý střevlíček s nápadně velkýma očima. Přestože rodové jméno evokuje opak, obývá vláhomil i suchá, osluněná stanoviště:

Vláhomil polotečkovaný

Zato střevlíček Loricera pilicornis opravdu upřednostňuje vlhká místa, však jsme ho také v minulosti našli na břehu řeky pod kamenem. Dnešní exemplář jsme odchytili v noci, v čase, kdy vychází na lov roztočů a chvostoskoků. V lapání kořisti mu pomáhají chloupky na tykadlech, podle nichž získal druhové pojmenování:

Střevlíček – Loricera pilicornis

Myrmekofilní lesknáček Amphotis marginata se nechává hostit mravenci černolesklými. Také on je k vidění především v noci, kdy jsme jich na jednom místě napočítali i šest:

Lesknáček – Amphotis marginata

Jedním z nejúrodnějších jarních nalezišť na rokycanské Stráni byl pařez obrostlý hlívou ústřičnou. Po dobu několika týdnů jsme na něm pozorovali pestrou hmyzí společnost, mimo jiné larvy i dospělce pýchavkovníka červcového. Poté, co hlíva zašla a její zbytky se rozpadly, pýchavkovníci zmizeli, nejspíše do úkrytu pod kůrou pařezu:

Pýchavkovník červcový

Během jara se objevila nejrůznější slunéčka, štěstí jsme měli zejména na kometky. Začneme kometkou červenavou, která žije na rákosu a jiných vodních rostlinách:

Kometka červenavá

Kometka mandelinková je větší a má tmavé skvrny na krovkách. Najdeme ji na borovicích:

Kometka mandelinkovitá

Kometka písmenková je na první pohled velmi podobná kometce mandelinkové, ale odlišuje se kresbou i dalšími drobnými detaily. Objevuje se například na suchých stráních na travách a bodlácích:

Kometka písmenková

Přehlídku berušek uzavírá nádherné slunéčko sedmitečné, druh našemu srdci nejbližší. Vídáme ho teď docela často – chmurné předpovědi, že má na kahánku, se alespoň podle našeho pozorování nenaplňují:

Slunéčko sedmitečné

Jednou z novinek je pro nás lesák Pediacus dermestoides. Dlouho jsme po něm pátrali na poraženém buku, nakonec se dostavil pouhý den předtím, než dřevo odvezli.

Ze dvou druhů rodu Pediacus, které u nás žijí, jde o ten vzácnější, na Červeného seznamu patří mezi ohrožené. Vyskytuje se pouze lokálně, podle dat z AOPK především v jižní části naší republiky. Na záznam z Rokycanska nebo západních Čech jsme vůbec nenarazili, možná je tedy Jakub první, kdo ho zde zaregistroval:

Lesák – Pediacus dermestoides

Krásný lanýžovník Anisotoma humeralis, postaru zvaný nestejník ramenoskvrnný, nalezený na stejném hlívovém pařezu, kde byli i pýchavkovníci. Dvě výrazné skvrny na krovkách ho odlišují od jiných zástupců rodu Anisotoma, kteří jsou vesměs celí černí:

Lanýžovník – Anisotoma humeralis

Nyní se podíváme na drabčíky.

Coprophilus striatulus má jméno podle nápadně pruhovaných krovek. Narazili jsme na něj bezděčně při hledání lesáka:

Drabčík – Coprophilus striatulus

Výrazně tvarovaný drabčík Rugilus mixtus připomíná mravence. Jeho výskyt vrcholí v průběhu dubna a května:

Drabčík – Rugilus mixtus

Krásně vybarvený Staphylinus dimidiaticornis patří mezi větší druhy. Od velmi podobného drabčíka zdobeného se liší dvojbarevnými, napůl červenými a napůl černými tykadly. Jeho výrazné zbarvení má výstražný charakter – brouček tak dává najevo, že disponuje chemickou obranou. V ohrožení vystrkuje žlázky na konci zadečku stejně, jako to dělá drabčík smrdutý:

Drabčík – Staphylinus dimidiaticornis

Na hlívě ústřičné jsme našli i drabčíka Tachinus subterraneus. Zřejmě se tam vypravil na lov larev:

Drabčík – Tachinus subterraneus

Na bukovém dřevu jsme zastihli větší množství drobných drabčíků Phloeostiba plana. Žijí nejspíše pod kůrou, jak soudíme z toho, že téměř pod každým odloupnutým kouskem kůry nějaký tento drabčík byl:

Drabčík – Phloeostiba plana

Teplomilného drabčíka Astrapaeus ulmi vídáme na jaře už tři roky po sobě, podařilo se to i letos. Jde o regionálního nováčka, v západních Čechách byl zaznamenán teprve v roce 2022:

Drabčík – Astrapaeus ulmi

Drabčíky uzavírá myrmekofilní druh Lomechusa emarginata, stejně jako lesknáček nalezený u mravence černolesklého. K černým mravencům se stěhuje před létem, kdežto na jaře a na podzim bývá u rezavých mravenců z rodu Myrmica:

Drabčík – Lomechusa emarginata

Maličký kulaťoučký červotoč Caenocara affine nenapadá dřevo, nýbrž pýchavky:

Červotoč – Caenocara affine

Červotoč kostkovaný se už dřevem živí, naštěstí spíše ve volné přírodě než v lidských obydlích. Pozorovali jsme ho na stromě obydleném mravenci černolesklými, což pro červotoče asi nebyla ideální destinace. Nejde totiž o myrmekofilní druh a mravenci na ně ohledy neberou, spíše je občas sezobnou:

Červotoč kostkovaný

Venku už jsou také tesaříci; tesařík rudý patří k nejhojnějším a současně nejhezčím. Na poraženém dubovém dřevu jsme jich v jednu chvíli viděli ke dvaceti:

Tesařík rudý

Ve společnosti tesaříků rudých se nám podařilo najít jeden velice vzácný druh, Phymatodes pusillus, který byl v ČR nějakou dobu považován za vyhynulý. Jeho přítomnost se mezitím podařilo prokázat na Křivoklátsku, nevíme ale o tom, že by ho někdo našel na Rokycansku nebo v okolí. I my jsme objevili pouze tento jeden exemplář:

Tesařík – Phymatodes pusillus

Potěšil nás nález tesaříka fialového hovícího si na smrkovém pařezu. U nás jsme ho zatím viděli pouze jednou, ještě k tomu rozšlápnutého, takže jsme rádi, že jsme pro změnu narazili na hezkého živého jedince:

Tesařík fialový

Dva drobní tesaříci reprezentují rod Pogonocherus:

Pogonocherus hispidus je běžný druh, vyvíjející se v odumírajících větvičkách listnatých stromů. Na konci krovek má nápadné růžky:

Tesařík – Pogonocherus hispidus

Tesařík přeslenový naopak preferuje jehličnany. Sice dlel na buku v listnaté části Stráně, tam ale nejspíš přistál nuceně, protože byl zrovna velice větrný den:

Tesařík přeslenový

Na jaře jsme zdokumentovali i hodně houbožroutů.

Mycetophagus atomarius vyniká krásnou kresbou na krovkách. Nalezli jsme ho – jak jinak – na hlívě ústřičné:

Houbožrout – Mycetophagus atomarius

Mycetophagus fulvicollis je vzácnější druh, na který máme letos štěstí. Vyskytoval se různě po městě na stanovištích značně rozdílného charakteru – od zdi našeho domu přes kostelní zeď až po kládu na Stráni:

Houbožrout – Mycetophagus fulvicollis

Na smrkovém dřevu se promenoval Mycetophagus piceus, který se dost podobá druhu Mycetophagus salicis:

Houbožrout – Mycetophagus piceus

Poslední a největší z dnes představených houbožroutů je Mycetophagus quadripustulatus, nalezený opět na hlívě, z níž jsme opravdu vytěžili maximum:

Houbožrout – Mycetophagus quadripustulatus

Zvláštně vypadající brouk Colydium elongatum byl ukrytý pod kůrou dubu. Tento příbuzný dřevožrouta zejkovaného je dravý a živí se larvami saproxylického hmyzu:

Colydium elongatum

Salpingus aeneus je vzácnější brouk, nacházející se rovněž na dubech. V předchozích blozích jsme ho uváděli jako Cariderus aeneus, mezitím byl název na Biolibu upřesněn:

Salpingus aeneus

Salpingus fulvirostris se podobá předešlému druhu, má ale světlejší nohy, tělo spíše kovově zelené než bronzové a hlavně rudě zbarvený „nosec“. I když je běžnější než Salpingus aeneus, letos jsme ho viděli poprvé:

Salpingus fulvirostris

Ve stejný den jsme našli bratrance Salpingů, Vincenzella ruficollis. Zrovna se ovšem rozpršelo, takže na jediné pořízené fotce je „Vincenc“ zmoklý, „ozdobený“ obrovskou kapkou na krovkách. Pokus otřít ho skončil neúspěšně, protože někam spadnul a v prudkém dešti nemělo smysl ho hledat:

Vincenzellus ruficollis

Už v polovině dubna jsme venku zastihli několik zlatohlávků zlatých. Jeden se zrovna vyhrabal ze záhonu, druhého jsme po vynoření nechali chvíli odpočinout a poté ho pro focení přemístili na úhlednou podložku:

Zlatohlávek zlatý

Zvláštně vypadajícího hnojníka jsme vyrušili v kompostéru, kde se pásl na listu čínského zelí. Oproti jiným hnojníkům, s nimiž se setkáváme, má velice výraznou texturu krovek:

Hnojník – Oxyomus sylvestris

Dnešní galerii uzavřeme párečkem klikorohů borových, kterých jsme na poražených borových kládách na Stráni viděli asi sedm.

Tento pohledný brouček je škůdce jehličnanů, takže nás příliš netěší, že pracuje na zachování rodu. Klikoroh si ovšem myslí své a v duchu rčení pana Pacínka se „netáže a koná“:

Klikoroh borový