Jak jsem potkal brouky (Díl CXXX. - Výroční přehled 2025 - 1. část)

Již potřetí se před koncem roku ohlédneme za broučími žněmi a poděkujeme P. T. čtenářstvu za laskavou přízeň.

Dnešní díl a díl následující je shrnutím toho nejzajímavějšího, co jsme v roce 2025 v našem seriálu prezentovali.

K blogu poznamenávám, že je založen na skvělých fotkách mého syna Jakuba. Ač používám v textu literární formu „Pluralis majestaticus“, autorskou podstatou jsou Jakubovy snímky z výprav, které v naprosté většině případů podniká samostatně.

Pojďme na to:

Začneme drabčíky – skupinou rozsáhlou a našemu srdci milou.

Bolitochara pulchra je velice vzácný, kriticky ohrožený druh, který k naší radosti žije přímo u nás, na rokycanské Stráni:

Drabčík – Bolitochara pulchra

Aleochara bipustulata je poměrně běžný drabčík, který upoutává výraznými skvrnami:

Drabčík – Aleochara bipustulata

Coprophilus striatulus má pro změnu výrazně rýhované krovky:

Drabčík – Coprophilus striatulus

Mršníky ploché jsme pozorovali v břeclavské oboře Soutok, kde naletovali na složené dřevo:

Mršník plochý

Příbuzný mršník Platysoma compressum je zase od nás – vyloupli jsme ho zpod kůry starého kmenu:

Mršník – Platysoma compressum

Spolkovec zelený z Nečtin má v oblibě svízel – přinejmenším ten rostlinný:

Spolkovec zelený

Mandelinka nádherná je velice výrazný druh s duhovou kresbou. Hojně se vyskytuje v létě i na podzim:

Mandelinka nádherná

Potemníkovitý brouk Neomida haemorrhoidalis se živí různými dřevokaznými houbami:

Přílbovník – Neomida haemorrhoidalis

Stejnou potravu vyhledává i Tetratoma fungorum:

Tetratoma fungorum

Pýchavkovník Mycetina cruciata patří k našim oblíbeným druhům a jeho portrét považujeme za jednu z nejlepších letošních fotografií vůbec. Mimo jiné proto, že pýchavkovník měří jen ca 4 mm a pořídit takovýto pěkný a ostrý záběr vyžaduje nejen šikovnost a trpělivost, ale i souhru příznivých okolností, jako je vnější osvětlení a chvilkové „strnutí“ modelu:

Pýchavkovník – Mycetina cruciata

Vrtavec průsvitný vypadá velice zvláštně, až poněkud mimozemsky. V domácnosti není tento „Marťan“ vůbec vítaný:

Vrtavec průsvitný

Krásná a vzrostlá samička nosorožíka se bezstarostně pohybovala na pěšince u rokycanského hřbitova. Tento oblíbený druh je na Rokycansku stále dost vzácný, i když při nedávné návštěvě místního muzea jsme zaznamenali vystavení čerstvých úlovků z posledních tří let. Zdejší populace, byť nepočetná, bude tedy již ustálená a nejde o náhodné nálezy. Když to ovšem srovnáme s masovým výskytem nosorožíka v Lednici, kde byl letos Jakub na několikadenní výpravě, mají Rokycany co dohánět:

Nosorožík kapucínek – samice

Mezi velkými tesaříky patří piluna stále ještě k běžnějším druhům, jistě i díky tomu, že není vybíravý, co se hostitelského stromu týče. I on může být ale časem ohrožen odstraňováním starých stromů, k němuž dochází paušálně:

Tesařík piluna

Tesařík drsnorohý je v ČR naopak raritou, kterou potkáme pouze na pár místech jižní Moravy, pokud vyrazíme na lov po setmění:

Tesařík drsnorohý

Také tesaříka obrovského, kterým uzavíráme dnešní přehled, pozorujeme nejčastěji po západu slunce, zpravidla na starých dubech:

Tesařík obrovský

Příště naši výroční přehlídku dokončíme (CXXXI. díl)

Rekapitulaci roku 2024 najdete zde:

Jak jsem potkal brouky (Díl LXXXXIV. - Výroční speciál 2024 - 1. část)

Jak jsem potkal brouky (Díl LXXXXV. - Výroční speciál 2024 - 2. část)