Jak jsem potkal brouky (Díl CXXV. - Rokycany 53 - Houbožrouti)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

V dnešním blogu se nám sešli milovníci hub. A že jich mezi brouky je ...

Jako první předstupuje člunotvárník čtveroskvrnný, drabčíkovitý brouk, kterého poznáme podle nápadných oranžových skvrn. Živí se plísní, proto jej často najdeme na spodní straně tlejícího, plesnivého dřeva:

Člunotvárník čtveroskvrnný

Také drabčík Siagonium quadricorne, saproxylický druh žijící pod kůrou, se živí plísní. Na snímku je samice – samci mají širší hlavu, ozdobenou trny, podle kterých je tento drabčík pojmenovaný:

Drabčík – Siagonium quadricorne

Hubokazy nacházíme na povrchu i uvnitř chorošů, případně dalších dřevokazných hub. Náš exemplář byl poněkud netypicky na mostě a protože se nenechal vyfotit zblízka, nemohli jsme ho přesněji určit:

Hubokaz – čeleď Ciidae

Klasický chrobák lesní, jehož jsme potkali na naší nedávné houbové výpravě. I on si samozřejmě rád na nějaké plodnici pochutná:

Chrobák lesní

Po delší, několikaleté odmlce jsme letos na rokycanské Stráni spatřili pýchavkovníka červcového. Objevili jsme ho na starším dubovém nebo snad bukovém pařezu:

Pýchavkovník červcový

Běžnějšího pýchavkovníka Mycetina cruciata nacházíme v této lokalitě mnohem častěji:

Pýchavkovník – Mycetina cruciata

Lycoperdina bovistae, jako jediný z dnešních úlovků, není z Rokycan, ale z Libštejna. Na rozdíl od předchozích dvou druhů se opravdu vyskytuje v pýchavkách, což naznačuje i jeho jméno – Lycoperdon a Bovista jsou názvy pýchavek. Oficiální české pojmenování L. bovistae nemá, měl-li by nějaké, byl by to nejspíš pýchavkovník pýchavkový.

Tento brouček se zabydluje ve starých pýchavkách, vyrostlých v lese nebo v blízkosti lesa. Nevídáme ho často, mimo jiné i proto, že žije poměrně skrytě a v porovnání s příbuzným má dost nenápadné zbarvení. Náš exemplář pobýval před focením uvnitř plodnice, takže je ještě pokryt výtrusným prachem:

Pýchavkovník – Lycoperdina bovistae

Klaustrofobií tihle labužníci zjevně netrpí:

Pýchavkovník – Lycoperdina bovistae – hostitelské pýchavky

U pýchavek ještě chvíli zůstaneme.

Letos se nám poštěstilo pozorovat vlnce rezavého, jak postupně osidluje docela čerstvé pýchavky, ve kterých se posléze vyvíjejí jeho larvy. Mohlo jich tam být deset, možná více a neustále přelétali z pýchavky na pýchavku:

Vlnec rezavý

Osadník právě přistál...

Vlnec rezavý na pýchavce

... a tady už se činí někde uvnitř:

Vlnec rezavý – požerek

Po týdnu už pýchavky čerstvě nevypadají. Jeden vlnec byl zrovna na povrchu, další byli asi uvnitř nebo na choroši nedaleko odtud:

Vlnec rezavý

Na zmíněném choroši jsme našli potemníka houbového, úplně skrytého v dutině, kterou si do plodnice vykousal:

Potemník houbový

Spolu s potemníkem houbovým jsme na tomtéž místě vyhmátli také vzácnějšího potemníkovitého brouka Tetratoma fungorum, který bývá k vidění v listnatých lesích na stromových houbách, případně pod kůrou, a to na podzim a začátkem jara. I když nejde o běžný druh, viděli jsme jich docela dost, zřejmě jsme přišli v době, kdy jejich výskyt vrcholil:

Tetratoma fungorum

Z pohledu houbožrouta máme před sebou celé jedlé město:

Tetratoma fungorum

Skončíme atypicky – nikoli fotkou, ale „informací“, kterou se nám pokusila podstrčit tak řečená umělá inteligence, v daném případě spíše „umělá demence“, podle níž Tetratoma fungorum není organismus. Na druhé straně – „Brouk a jeho houby“, to zní jako název kapely. V tomto směru je výron umělého intelektu poměrně invenční:

Umělá inteligence se překonává