Jak jsem potkal brouky (Díl CXXIX. - Rokycany 56 - Pohled do archívu)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Nynější chladné počasí, které přineslo i první sněhovou pokrývku, neláká ven ani nás, ani broučky. K několika aktuálním fotografiím proto přidáme výběr z rokycanského archívu.

Střevlíček Dromius agilis je drobnější, ale velice hbitý druh. Odchytili jsme ho v noci na borové kládě:

Střevlíček – Dromius agilis

Pohrázníka černého běžně nacházíme na zahradě pod květináči a v jiných šikovných úkrytech. V souladu se svým jménem bývá opravdu zcela černý, neplatí to ale vždy: Na snímku je méně hojná světlejší forma, jejíž čerň je zjemněná nádechem do červena:

Pohrázník černý

Prskavce menšího vídáme většinou na jaře, kdy leze po zdech. Je těžké ho lapit, proto se nám zatím nepodařilo pořídit perfektně ostrý záběr:

Prskavec menší

Výrazný člunotvárník čtveroskvrnný v hezkém detailu. Jako obvykle byl na plesnivém dřevu:

Člunotvárník čtveroskvrnný

Blíže neurčené drabčíky z rodu Tachyporus jsme pozorovali ještě před pár dny, než začalo mrznout:

Drabčík – rod Tachyporus

Na dalším listopadovém snímku je planetka dvojskvrnná. Také byla venku, ale určitě už hledala úkryt, našli jsme ji na zdi domu blízko okna:

Planetka dvojskvrnná

Kousavec korový na záběru ze začátku roku. Tehdy ještě čekal pod kůrou na příchod příznivého počasí:

Kousavec korový

Vincenzellus ruficollis, náš oblíbenec. V předchozích letech jsme ho vídali jenom na dřevu, letos na jaře se ukazoval i na zdech:

Vincenzellus ruficollis

Dravá klopuška lesklá patří k přezimujícím plošticím, které na podzim často nacházíme na vegetaci:

Klopuška lesklá

Pozemku Eremocoris abietis můžeme objevit v lesní hrabance. Vyznačuje se decentně elegantním vzorem a nápadně silnýma předníma nohama:

Pozemka -Eremocoris abietis

Následující dvě ploštice – vroubenkovky – často bývají na květech na okrajích lesa.

Rhopalus subrufus upoutává výrazně červenou barvou. Jako její potrava je uváděna třezalka, ale pozorovali jsme ji i na jiných rostlinách:

Vroubenkovka – Rhopalus rubrufus

Vroubenkovka blíže neurčeného druhu je barevně méně výrazná, ale žlutorůžové odstíny jí sluší:

Vroubenkovka – neurčený druh

Nomáda žlutá je parazitická včela, jejíž larvy žijí v hnízdě samotářských pískorypek. Jako většina hnízdních parazitů, také larva nomády nejprve zlikviduje vajíčko nebo larvu nedobrovolného hostitele a posléze žije ze zásob určených původně pro zahubené potomstvo pískorypky:

Nomáda žlutá

Poslední dva snímky ukazují vývojový cyklus tmavoskvrnáče zhoubného. Na jaře se nám předvede jako housenka s leopardím vzorem ...

Tmavoskvrnáč zhoubný – housenka

... a na podzim, po zakuklení, přeměně a vykuklení, jako elegantní motýlek. V tomto případě jde o samce:

Tmavoskvrnáč zhoubný