Jak jsem potkal brouky (Díl CXV. - Rokycany 47 - Noční druhy)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Dnes se nám sešly noční druhy, z povahy věci většinou dost nenápadné. Mnohé z nich můžeme vidět i ve dne, byť zpravidla při odpočinku.

Na úvod těžký kalibr – nosorožík, přesněji řečeno nosorožice. Na rozdíl od samce nemá roh a její hlava při pohledu zblízka připomíná hlavu chrobáka. Den trávívá nosorožík v záhrabu pod zemí, k večeru se exhumuje a zahájí noční aktivity.

Urostlou samičku jsme nečekaně nalezli dopoledne na pěšince u hřbitova v sousedství rokycanské Stráně. Potěšující setkání přineslo další důkaz o tom, že se nosorožíci v Rokycanech zřejmě zabydlují hned na několika stanovištích. Tahle Rhino Beauty nejspíš přebývá v kompostu v areálu hřbitova nebo v trouchu nějakého většího stromu.

Ze samé radosti jsme ji i pojmenovali – seznamte se s Anežkou:

Nosorožík kapucínek – samice

Chroustek hnědý miluje „světla ramp“, takže ho vábí veškeré umělé osvětlení:

Chroustek hnědý

Pestřec slabolesklý obývá břehy řek a potoků. Den přečkává zavrtaný v bahně a v noci vyráží na lov:

Pestřec slabolesklý

Tesařík skladištní se vyskytuje v celé škále odstínů. Varieta fennicus je nejtmavější z těch, na které jsme narazili...

Tesařík skladištní – Phymatodes testaceus – var. fennicus

... varieta praeustus naopak nejsvětlejší. Obě barevné formy pocházejí ze stejné lokality – odchytili jsme je na lípách v parku před jednou z rokycanských škol, na místě, kde pravidelně nacházíme spoustu dalších nočních tvorů:

Tesařík skladištní – Phymatodes testaceus – var. praeustus

Kozlíčka Acanthocinus griseus jsme objevili přímo na zdi našeho domu. Narodil se zřejmě u sousedů v hromadě palivového dřeva, složeného zhruba před rokem. Podle délky tykadel poznáváme samečka. Celkovým vzhledem připomíná Acanthocinus griseus svého mnohem známějšího příbuzného kozlíčka dazule, který se vyskytuje na jaře a někdy i na podzim:

Kozlíček – Acanthocinus griseus

Saphanus piceus je zajímavý, poněkud obskurní druh. Plánovaně bychom na něj nenarazili, ale náhodně jsme ho potkali už třikrát. Přes den se ukrývá pod kůrou na spodní straně dřeva nebo je dokonce zahrabán v zemi. Vyvíjí se v odumřelých částech listnatých i jehličnatých stromů:

Tesařík – Saphanus piceus

Jádrohlod dubový patří mezi kůrovce. Škodí vytvářením chodbiček v dřevě oslabených dubů i dalších listnatých stromů, navíc stromy ohrožuje nákazou plísněmi a houbami, které samička cíleně pěstuje v chodbičkách jako potravu pro larvy:

Jádrohlod dubový

Kornatec skladištní je řazen mezi brouky škodící ve skladech a jeho larvy se prý dokážou prokousat i kovem. Žije ale i v přírodě, kde se vyskytuje příbuzný, od pohledu nerozlišitelný druh Tenebroides fuscus, který bývá považován za divokou formu kornatce skladištního:

Kornatec skladištní

Spuchřelík černý, kterého bychom podle dnešních pravidel zřejmě zvali zpuchřelíkem, je poměrně velký zástupce květomilů. Zhruba 15 mm měřící brouk je vázaný na staré dřevo, kde se zdržuje v různých dutinách a teprve v noci vylézá:

Spuchřelík černý

Zákeřnice domácí – ploštice, která na většině našeho území sídlí zejména ve vhodných objektech, jako jsou kůlny, stodoly, garáže a podobně. Pouze v nejteplejších oblastech ČR, třeba na Břeclavsku, žije ve volné přírodě. Na fotografii je dospělec, kterého si všimneme celkem snadno – několikrát jsme je pozorovali na fasádě domů a jednou také na lípě. Zato nymfa si tělo pokrývá pilinami a dalším materiálem, takže je dokonale maskovaná:

Zákeřnice domácí

Cvrček domácí, u nás nepůvodní, ale běžně chovaný jako krmivo pro zvířata. Občas nějací uniknou a pak se dají najít v blízkosti lidských sídel:

Cvrček domácí

Zavíječ zimostrázový, obávaný importovaný škůdce buxusů, už se letos stačil vykuklit a začíná páchat nekalosti. Zatím jsme viděli jen jednoho, ale jistě budou následovat další a vypukne nové kolo souboje mezi zavíječem a pěstiteli zimostrázů:

Zavíječ zimostrázový

Zavíječ cizopasný parazituje u čmeláků, vos i sršňů. Nejprve se jeho larva živí odpadem a stavební hmotou hnízda, posléze však napadá i larvy hostitelského hmyzu, čímž jeho populaci oslabuje, někdy až likviduje:

Zavíječ cizopasný

Blog uzavřeme neškodným lišejníkovcem čtveroskvrnným. Černé skvrnky na předních křídlech má vlastně jen krémově vybarvená samička, kdežto sameček, jak vidíme na snímku, skvrny postrádá, což si vynahrazuje nápadným oranžovým zbarvením hlavy:

Zavíječ čtveroskvrnný