Jak jsem potkal brouky (Díl CXIII. - Rokycany 45)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

V dnešním rokycanském pelmelu zaujme kupříkladu střevlíček – sekyrníček, několik druhů vrbařů nebo vzácnější krasec Coraebus elatus.

Drobný bradavičník Charopus flavipes se teď celkem běžně vyskytuje na zdech. Je pouze ca 2,5 mm velký, takže lehce ujde naší pozornosti. Za povšimnutí ovšem stojí – v detailu vynikne jeho úhledná struktura:

Bradavičník – Charopus flavipes

Pestřeji vybarveného páteříčka lesního už tak snadno nepřehlédneme. V současné době ho zastihneme na loukách, kde poletuje a usedá na stébla trávy:

Páteříček lesní

Ohniváček hřebenorohý je z našich tří nejběžnějších červenáčkovitých brouků ten nejmenší. Na obrázku je samička, hřebeny na tykadlech jsou výsadou samců – platí zde stejné pravidlo jako u kovaříka purpurového z předchozího blogu:

Ohniváček hřebenonohý

Drobný střevlíček Acupalpus meridianus zaujme kresbou na krovkách, připomínající dvoubřitou sekeru. Jako mnozí další střevlíčkové umí v případě ohrožení bleskurychle zmizet „po anglicku“. Není vybíravý na biotop, najde se stejně tak na suchých, jako na vlhkých místech:

Střevlíček – Acupalpus meridianus

Potápník vroubený sice zavítal k nám na zahradu, snad k odpočinku po delším letu, ale samozřejmě je to především brouk vodomilný. Tento náš nejběžnější velký potápník dosahuje velikosti až 3,5 cm. Na obrázku je samec, kterého poznáme podle hladkých krovek a zejména dle zvláštního prvního páru nohou. Ty jsou přeměněny na přísavky za účelem čeho? – přece za účelem přidržování samice při páření.

Velmi zajímavé je zařízení, které potápníkům umožňuje rychle měnit váhu – ubrat pro let a přidat pro potápění. Jde o zvláštní zásobníky – rektální ampule, které jsou obdobou balastních nádrží ponorek či zátěží u balónů nebo vzducholodí. Před letem vypudí potápník ze zásobníků zátěž – směs vody a trusu a po přistání je zase vodou naplní, aby se mohl snáze ponořit:

Potápník vroubený

Bázlivec Galerucella calmariensis tvarem opravdu trochu připomíná některé kalmary. Původně eurasijský druh byl záměrně přenesen na severoamerický kontinent jako pomocník v boji s plevelnou květinou jménem kyprej vrbice, která se v USA a Kanadě šíří v mokřadech. Bázlivec coby specifický škůdce ožírá její listy a tím ji oslabuje. Na rozdíl od některých jiných „biologických zbraní“, které se vymkly kontrole, se bázlivec zřejmě osvědčil a „škodí“ jen tam, kde má:

Bázlivec – Galerucella calmariensis

Vrbaře čtyřtečného jsme našli na stéblu trávy. Jeho vývoj je spjat s mravenci, v jejichž hnízdech stráví jako larva celé dva roky. Přežívá tam díky schránce, kterou si kolem sebe utvoří:

Vrbař čtyřtečný

Další dva vrbaři jsou příslušníci krásně pojmenovaného rodu Smaragdina. Na první fotografii, soudě podle velikosti a zbarvení, je Smaragdina affinis, dosahující délky zhruba 4 mm. Podobný druh Smaragdina aurita bývá větší a je černo-červený, někdy s nádechem do modra:

Vrbař – Smaragdina affinis

Smaragdina salicina dosahuje délky až 6 mm a jak jméno napovídá, její živnou rostlinou je především vrba, příležitostně také jiné rostliny. Zrovna u tohoto jedince bude hostitelskou rostlinou trnka, která v místě jeho pobytu převládala, zatímco po vrbách tam nebylo ani památky:

Vrbař -Smaragdina salicina

Krasec Coraebus elatus je vzácnější, dle Červeného seznamu zranitelný druh. Náš exemplář jsme ovšem nenašli v nějakém chráněném biotopu, ale přímo uprostřed civilizace – na parapetu budovy autocentra vedle Penny Marketu:

Krasec – Coraebus elatus

Larvy krasce se vyvíjejí v kořenech mochny a dospělce pak zastihneme na žlutých květech. I tenhle kousek se na nějakém květu činil, soudě podle pylu, kterým je pokrytý:

Krasec – Coraebus elatus

Vrtavec průsvitný je druh, který jsme už nějakou dobu chtěli vidět. Teď se konečně zadařilo, a to při večerním venčení pejska, kdy jsme broučka za pomoci baterky odhalili na zdi. Vrtavec má velice bizarní vzhled - k téměř dokonale kulovitému tělu jsou připojeny dlouhé nohy. V detailu je opravdu zajímavý, ale v bytě by ho člověk asi úplně nechtěl:

Vrtavec průsvitný

Útlenka kopinatá je zvláštní křísek, pojmenovaný podle hlavy ve tvaru kopí. Může mít dvě generace za rok:

Útlenka kopinatá

Na včelce není samozřejmě nic mimořádného, zaujaly nás však okolnosti nálezu – v ten den jsme opakovaně viděli včely na zemi porůznu po Rokycanech. Nejsme včelaři, takže netušíme, proč tomu tak bylo:

Včela medonosná

Jeden motýlek nakonec - obaleč trojtečný, který žije na růžích. Dospělce najdeme v květnu a v červnu:

Obaleč trojtečný