Jak jsem potkal brouky (Díl CXII. - Rokycany 44)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Dnešní díl z Rokycan a blízkého okolí je dosti pestrý – radost máme z potemníka houbového, který se objevil na vrchu Žďár a také z kovaříků, zastoupených hned čtyřmi druhy.

Čtvercoštítník černý, středně velký střevlíkovitý brouk, je na první pohled hodně podobný střevlíčkovi černému. Při bližším zkoumání ho spolehlivě určíme díky štítu, který je – v souladu s pojmenováním – opravdu hranatý a dost mohutný:

Čtvercoštítník černý

Listopas keřový, zajímavý svým hedvábným leskem, se živí listovým pletivem různých dřevin:

Listopas keřový

Ohniváček hřebenorohý, jeden z našich menších červenáčkovitých brouků. Podle hladkých tykadel jde o samici – charakteristická hřebenovitá tykadla, po nichž dostal ohniváček jméno, jsou výsadou samců:

Ohniváček hřebenonohý

Hubojeda čárkovaného jsme dříve znávali jen pod latinským názvem, teď už se dočkal i českého pojmenování, oficiálně zveřejněného na Biolibu. Je to druh z Červeného seznamu, vedený jako téměř ohrožený:

Hubojed čárkovaný

Uloma culinaris je brouk typicky potemníkovitého vzhledu, který ale na rozdíl od svých příbuzných žije ve volné přírodě. Vyloupli jsme ho zpod kůry borovice na Žďáru:

Uloma culinaris

Potemník houbový nás velice potěšil – dlouho jsme ho neúspěšně naháněli a teď jsme ho našli ve velmi hojném počtu na samém vrcholku Žďáru na choroších. Muselo jich tam být alespoň dvacet. Je to velice zajímavý druh, možná mu příležitostně věnujeme samostatný díl:

Potemník houbový

Kousavec dvoupáskovaný sedící na žďárském pařezu. Po vyrušení nám předvedl svůj zvláštní krátký let stylem „kobylka“:

Kousavec dvoupáskovaný

Kovaříci, dosud méně aktivní, se na Žďáru přímo rojili. Kovaříka Ampedus erythrogonus jsme vytáhli zpod borové kůry. Je zajímavé, že v Německu je evidovaný jako zranitelný, kdežto v ČR není ani na Červeném seznamu, takže se mu u nás daří o něco lépe:

Kovařík – Ampedus erythrogonus

Kovařík krvavý hbitě běhal po smrkovém pařezu na vrcholku Žďáru, ale chvilku pro vyfocení si našel:

Kovařík krvavý

Kovařík purpurový, zavěšený na stéblu trávy, nám naopak uletěl, když jsme se chtěli dostat blíže. Jako u ohniváčka máme před sebou samici, samec by měl mohutnější hřebenitá tykadla:

Kovařík purpurový

Krásně metalicky vybarveného kovaříka kovového jsme objevili během návratu ze Žďáru při překračování železničního mostu:

Kovařík kovový

Červotoče kostkovaného jsme letos už dvakrát vyloupli zpod kůry odumřelého, jestě stojícího dubu:

Červotoč kostkovaný

Červotoče císařského opětovně vidíme v blízkosti lidských sídel, ale to bude spíše náhoda. Nejde o typického škůdce nábytku či dřevěných konstrukcí, mnohem častější je v parcích a starších zahradách:

Červotoč císařský

Krásnou klopušku žíhanou teď nacházíme na Stráni spolu s klopuškou velkou. Je vázaná na duby, proto ji vcelku spolehlivě můžeme objevit na bílé zdi hřbitova, obklopeného dubovými stromy:

Klopuška žíhaná

Oč je klopuška výraznější, o to je motýlek na naší poslední fotografii nenápadnější. Mistrně maskovaná píďalka se na zdi naprosto ztrácí – vzorek na jejích křídlech přesně napodobuje strukturu omítky, na které sedí. Dospělci jsou k vidění od května do podzimu:

Píďalka úhorová