Jak jsem potkal brouky (Díl CVII. - Rokycany 40)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Jaro utěšeně pokračuje a v Rokycanech se objevují další zajímavé druhy, mimo jiné střevlíkovití a tesaříkovití.

Střevlík zrnitý, jeden z těch, kteří díky velikosti a nápadnému vzhledu padnou do oka i laikovi. Tohoto fešáka hledejme především na vlhčích místech – my jsme ho opakovaně objevili blízko řeky, na podmáčených loukách a také v mokřadech. Přes den se skrývá pod kameny, pod kůrou a v jiných vhodných schovkách. Vzhledově se mu velmi podobají střevlík měděný a střevlík Ullrichův, střevlík zrnitý je však nejhojnější:

Střevlík zrnitý

Vousáč rezavý, drobný, ale výrazně vybarvený střevlíček, se schovával u řeky pod kamenem. Vysloveně vlhkomilný druh to ale není, najdeme ho i na suchých stanovištích:

Vousáč rezavý

Také kvapník kovový odpočíval pod kamenem u řeky, ani on však blízkost vody nutně nepotřebuje. Bývá k vidění spíše někde u pole:

Kvapník kovový

Alespoň střevlíček měděný byl tam, kde by ho člověk nejspíše čekal – na suché stráni. Za horkých letních dnů ho velice často spatříme šupajdit po cestách:

Střevlíček měděný

Stilbus testaceus je drobný brouček o velikosti zhruba 2,5 mm. Je to jeden z druhů, které můžeme houfně najít na květinách:

Stilbus testaceus

Tesaříky skvěle reprezentuje výstavní kousavec korový, kterého jsme vyloupli zpod borové kůry. Aktivitou ještě nekypí, setrvává zatím ve své zimovací komůrce, ale brzy už se vydá ven z vlastního popudu:

Kousavec korový

Zato sezóna tesaříka rudého už je v plném proudu, na dubové kládě se procházelo hned několik krásně vybarvených exemplářů. Radost nedělá tesařík rudý jen nám, ale bohužel i predátorům – na obrovském dubovém kmeni vedle klády bylo velké množství opuštěných krovek, neklamný doklad toho, že tento sympatický brouček často končí jako svačinka:

Tesařík rudý

Teplé počasí vylákalo ven i elegána člunotvárníka. Ten obvykle tráví čas na plesnivých kusech dřeva, ale za horkých dní létá:

Člunotvárník čtveroskvrnný

Potemník kovový nám přeběhl přes cestu, ale smůlu prý na rozdíl od černých koček nenosí. Tento druh, stejně jako potemník moučný, je synantropní, ale vyskytuje se i ve volné přírodě. Na Pouzdřanech jsme ho odhalili v úkrytu pod kůrou a také u nás na Stráni jsme ho poprvé našli pod větvemi:

Potemník kovový

Objevili jsme další exemplář našeho oblíbeného Vincenzella, který se nám v minulých dvou letech vyhýbal. Na rozdíl od předchozího úlovku lezl po zdi a nechal se ochotně vyfotit:

Vincenzellus ruficollis

Ploštice, jejíž jméno by slušelo romantické básnířce. Travinovka se zdržuje u vody na trávě, rákosí a podobných vlhkomilných rostlinách:

Travinovka zblochanová

Ploštička březová je dost pohledný druh, který se teď pravidelně objevuje na zdech. Jde o jedince, kteří přezimovali a za pěkného počasí jsou v pohotovosti k okamžitému výsadku:

Ploštička březová

Parazitický kloš jelení, nacucaný k prasknutí. Takto jsme ho ještě neviděli, obvykle se na nás tento nesympatický potvor připlácne ve chvíli, kdy ještě „nalitý“ není. Povšimněme si také, že už odhodil křídla. Podklad, na kterém sedí, nejsou travní vousy, jak by se mohlo zdát, ale srst mrtvého srnce, na němž se kloš usadil. Chvíli poté myslivci uhynulé zvíře odstranili, takže se parazit svezl do kafilérky nebo si musel najít jiného hostitele:

Kloš jelení

Ezoterické pernatušky jsme v minulosti přirovnali k Lilienthalovým kluzákům. Pernatuška svlačcová je momentálně velmi hojná, ale často uniká pozornosti. Ve dne totiž sedává na zdech a její jemné rovnoměrné zbarvení většinou splyne s barvou podkladu:

Pernatuška svlačcová

Pernatuška různožravá je výraznější a bude asi vzácnější, v nejbližším okolí jsme ji viděli jen několikrát. Jde o příslušnici druhé generace, která se vyskytuje zhruba do května:

Pernatuška různožravá

Jedním okem už zase pokukujeme po Moravě, ale příště to ještě budou Rokycany (CVIII. díl)