Jak jsem potkal brouky (Díl CV. - Pouzdřany 2025)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Konečně nastala konjunkce teplejšího počasí a železničního provozu bez výluk a mohli jsme vyrazit do Pouzdřan. Bylo sice poměrně větrno, takže někteří choulostivější broučci raději setrvali v úkrytech, ale i tak bylo co fotit.

Už tradičně se nám jako první ukázal potemník písečný, zemědělci věru nemilovaný. Ve stepi i v blízkém okolí jich pochodovaly téměř zástupy:

Potemník písečný

Potemník Scaphidema metallicum – na rozdíl od svého extrovertního příbuzného – žije skrytě. Bývá k nalezení pod kůrou starých stromů, na stromových houbách a v podobných schovkách:

Potemník – Scaphidema metallicum

Co by byly jarní Pouzdřany bez setkání s majkami...

Nejpočetněji zastoupená byla tentokrát majka obecná. Převažovaly samice, ale potkali jsme i tři samce. Samička na fotografii si pochutnávala na větvičce, což vidíme poprvé – vždy předtím se majky krmily stravou bylinnou, nikoliv dřevnatou:

Majka obecná

Sameček, byv přistrčen k samičce, se dvakrát pokusil o zachování rodu, ale nakonec to vzdal. Jak také jinak, když ani poté, co na partnerku vylezl, si ho samička vůbec nevšímala:

Majka obecná – pár

Dosti hojná byla také Meloe decorus. Většinu samiček jsme zastihli při hrabání v zemi, což činí poté, co nakladou vajíčka. Zachycený exemplář má výrazně vybarvenou hlavu a štít:

Majka – Meloe decorus

Majku uralskou jsme objevili pouze jedinou, zato pěkně urostlou:

Majka uralská

Takovéto svatojánky si z Broučků nepamatujeme, ty nám pan Karafiát zamlčel. Na snímku je samozřejmě teprve larva, která se někdy koncem května přemění v dospělce:

Světluška větší – larva

Cestou zpět jsme potkali rýhonosce pcháčového. Tento nosatec se vyskytuje po velkou část roku – od jara až do října a živí se různými bodláky, pcháči i jinými hvězdnicovitými rostlinami:

Rýhonosec pcháčový

Lesák rovný opravdu vypadá, jako by spolkl pravítko. V lesíku blízko stepi je velice hojný, skoro na každém kmeni se po odloupnutí kůry objevila celá skupinka těchto spořádaně působících broučků:

Lesák rovný

Se svěží jarní trávou hezky kontrastují zářivě zbarvená slunéčka sedmitečná:

Slunéčko sedmitečné

Svižník dělá svému jménu opravdu čest, však je také ve Ferdovi obdařen sedmimílovými botami. Přes větrné počasí svižníci hbitě skákali a poletovali po stepi. Po jistém úsilí se nám podařilo najít jednoho, kterému se létat nechtělo a postál. Pořád se ale od Jakubova objektivu odvracel, takže snímek z boku jsme nepořídili:

Svižník polní

Drobný střevlíček Paradromius linearis seděl na starém vatovci. Při focení se ale snažil utéci, i u něj jsme se tedy museli spokojit jen s celkovým záběrem:

Střevlíček – Paradromius linearis

O ploštice nebyla nouze – ruměnice hnědá se podle očekávání ukázala hned v několika exemplářích:

Ruměnice hnědá

Na silnici vedoucí ke stepi se objevila i kněžice mlhovitá, procitnuvší ze zimního spánku. Mezi decentněji zbarvenými plošticemi patří k nejhezčím, jen by měla změnit značku parfému:

Kněžice mlhovitá

Perleťovec malý se usilovně snažil vzlétnout, ale moc mu to ve větru nešlo. Nakonec se usadil a nechal se hezky vyfotografovat:

Perleťovec malý

Příště se vrátíme do Rokycan a zkontrolujeme postup jara (CVI. díl)