Jak jsem potkal brouky (Díl CIX. - Rokycany 42 - Teplomilné druhy)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Dnešnímu rokycanskému dílu jsme dali podnadpis „teplomilné druhy“, protože krásné počasí vylákalo hodně mrňousků, kteří mají rádi vyhřátá osluněná stanoviště. Objevilo se také několik vzácností, po nichž jsme delší dobu pátrali, jakož i druhy u nás dosud neviděné.

Bradavičníka dvoutečného nacházíme na kvetoucích dřevinách. Podle útvaru na konci krovek jde o samce:

Bradavičník dvoutečný

Caenocara affine je drobný, zhruba 2-3 mm měřící druh červotoče, který se vyvíjí v pýchavkách. Zaujme svým perfektně kulatým tělem a zvláštními tykadly:

Červotoč – Caenocara affine

Další z kulovitě tvarovaných brouků, Byrrhus arietinus – snad se při hájení svých zájmů nevyčerpává tolik, jako jeho královský skorojmenovec. Tento vyklenulec je zhruba stejně velký jako vyklenulec kulovitý, kterého jsme si v minulosti představili, má ale zlatý pás na krovkách a také zlaté prvky na štítu. Bývá k zastižení kolem cest, pod travními drny a podobně:

Vyklenulec – Byrrhus arietinus

„Možná jsem nejošklivější, zato ale největší“. To si právem může říci kovařík šedý, který je mezi momentálně se vyrojivšími a všude možně poletujícími kovaříky opravdu ten nejurostlejší. Zajímavé je, že letošní rokycanští šedí jsou ve skutečnosti hnědí:

Kovařík šedý

Bezhrotník Anaspis melanopa je zvláštní brouček z druhově poměrně nepočetné čeledi, jejíž příslušníci zde byli již před 40 miliony let. Drobný, nejvýše 3 mm měřící elegán je vedený na Červeném seznamu jako zranitelný:

Bezhrotník – Anaspis melanopa

Černých lesknáčků se čtyřmi oranžovými skvrnami existuje celá řada. Jeden z nich je Glischrochilus hortensis neboli lesknáček zahradní. Dost se podobá lesknáčkovi Glischrochilus quadripunctatus, kterého jsme už letos viděli, je ale zavalitější a má menší skvrny:

Lesknáček – Glischrochilus hortensis

Tesaříci se objevují postupně - toto je teprve náš třetí letošní druh, polokrovečník menší. Se zkrácenými krovkami a výrazně ztlustlými stehny vypadá na tesaříka dost neobvykle, dlouhá tykadla ovšem hovoří jasnou řečí. Polokrovečník se často a ve velkých skupinách vyskytuje na palivovém dříví a na pokácených kládách:

Polokrovečník menší

Zrnokaz černý je příbuzný mandelinek a jak jeho název napovídá, vyvíjí se v semenech různých bobovitých plodin. Konkrétní živnou rostlinu tohoto druhu neznáme, obecně škodí zrnokazové na hrachu, fazolích a podobně:

Zrnokaz černý

Nedobývá Svatou zemi ani nesnová sítě – křižáci jsou i mezi brouky, jmenovitě mezi střevlíčky. Panagaeus bipustulatus je vzácnější, výrazně teplomilný střevlíkovitý brouk, který se zdržuje na osluněných místech. Fotografie je těžce vydobytá – na místě samém Jakubovi „klekla“ baterie, následoval transport střevlíčka domů v krytce objektivu, přičemž dvakrát málem utekl, fotografování a samozřejmě doručení fešáka na původní stanoviště:

Křižák – Panagaeus bipustulatus

V Pouzdřanech dosti hojný, v Rokycanech raritní. Přímo u nás jsme svižníka polního dosud neviděli, ale před téměř 20 lety jsme ho našli v lese u nedalekých Svojkovic, což byl doklad, že v okolí žije. Zajímavá je jeho barevná variabilita – nohy a prvky na hlavě, u pouzdřanských jedinců fialové, mají ti „naši“ spíše vínově červené:

Svižník polní

Drabčíka Anotylus insecatus evidujeme v Rokycanech teprve od letoška. Poprvé jsme ho zastihli v rokli na Stráni, teď se objevil na zdi:

Drabčík – Anotylus insecatus

Astrapeus ulmi, na Plzeňsku zaznamenaný teprve nedávno, je hodně velký drabčík, který má odhadem 1,5 – 2 cm. Přesně to nevíme, protože při každém setkání byl velice neklidný a nakonec utekl, aniž si nechal vzít míru. Pořád čekáme na dobrou fotografii, k níž není mnoho příležitostí – v Rokycanech je vzácný, za rok zpravidla potkáme jednoho jediného. Třeba letos budeme mít více štěstí:

Drabčík – Astrapeus ulmi

Rýhonosec Lixus vilis: Víme, že se u nás – byť ojediněle - vyskytuje, ale vidíme ho teprve podruhé. První exemplář byl už dost odřený a nepěkný, tenhle je čerstvý a má ještě neporušený poprašek, který mu dodává na barevnosti:

Rýhonosec – Lixus vilis

Na detailu je ovšem vidět, že mu chybí dost velká část tykadel. Buď o paličkovité konce nějak přišel nebo se tykadla vyvinula nesprávně:

Rýhonosec – Lixus vilis – portrét

Na závěr přehlídky další teplomilný druh, ostruhovník tykadlový. Venku už jsme ho viděli několikrát, ale teprve teď se nechal vyfotit:

Ostruhovník tykadlový

Výpravy do vzdálenějších lokalit odkládáme, takže i příště se budeme věnovat Rokycanům (CX. díl)