Jak jsem potkal brouky (Díl CIV. - Rokycany 38)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Než se vydáme do světa, přinášíme ještě jedno jarní zpravodajství z Rokycan.

Drabčík Anotylus rugosus má rád vlhko a ukázněně se zdržoval přesně tam, kde bychom ho hledali – pod kamenem u strouhy na Stráni:

Drabčík – Anotylus rugosus

Omalium rivulare je velice běžný drabčík, který se často objevuje na stěnách. Živí se nejrůznějšími tlejícími zbytky:

Drabčík – Omalium rivulare

Blíže neurčený mršník, nejspíše zástupce rodu Paromalus, vydloubnutý zpod kůry borovice. Jde o velice malý druh, dosahující délky zhruba dvou milimetrů:

Mršník – rod Paromalus

Zajímavá varianta nosatce Hypera nigrirostris čili černofrňákovce z nedávného blogu. Hnědá forma je podstatně méně nápadná, než klasická zelená, takže na první pohled bychom neřekli, že jde o tentýž druh. Při bližším zkoumání ovšem najdeme podobnosti - světlý pruh na štítu a řady světlých chloupků na krovkách:

Nosatec – Hypera nigrirostris – Hnědá forma

Jabloně ještě nekvetou, ale květopas jabloňový už se chtivě rozhlíží. Známý škůdce okusuje květy ovocných stromů a klade do nich vajíčka. Vylíhlé larvy pak dále květy poškozují:

Květopas jabloňový

Jarní pozdrav z říše tesaříků. Tesařík rudý zachycený na následujících snímcích je mladý krasavec na slovo vzatý, proto jsme se mu patřičně věnovali. Jak jméno napovídá, ustálená barva tohoto tesaříka je sytě rudá, ale jemně rumělkové zbarvení čerstvě vykukleného jedince je podle našeho názoru ještě půvabnější:

Tesařík rudý

Hostitelskou rostlinou tesaříka rudého je především dub, méně často jiné listnáče. Je to poměrně běžný druh, ale nepříliš známý a vídaný, protože se neobjevuje mimo poražené dřevo. Může nám ovšem nečekaně zavítat domů v palivovém dříví:

Tesařík rudý

Našeho modela jsme našli spolu s kuklou a bílým, ještě nevybarveným jedincem pod poškozenou kůrou dubové klády:

Tesařík rudý – kukla

Sympaťák i při pohledu zblízka:

Tesařík rudý – portrét

Detail slunéčka velkého, které jsme opakovaně zastihli na kusu borového dřeva:

Slunéčko velké – detail

Skoro poeticky vypadá opuštěná hálka žlabatky dubové, zanechaná – jak jinak – na dubovém listu. Krásně je vidět výletový otvor:

Žlabatka dubová – opuštěná hálka

Bacha na Bacha, jakož i na klíšťata. Už se ty potvůrky objevují: jedno malinké lezlo Jakubovi po ruce a druhé, dle oranžového zadečku samice, se ukrývalo pod kusem kůry na stanovišti tesaříka rudého. Zanedlouho už zase budou, visíce na stéblech trávy, číhat na zvěř i na člověka:l

Klíště obecné

V jarní přírodě zahlédneme také stínky, třeba stínku skvrnitou na našem snímku nebo jiné druhy. Takřka najisto je najdeme pod kameny a za vlhka i venku:

Stínka skvrnitá

Dáte si? Tahle krásně zelená housenka vypadá skoro jako cukrovinka. Zřejmě jde o housenku blýskavky mramorované, hezky vypadající můrky, jejíž kresba připomíná lišaje lipového. Blýskavka je tažný druh, který většinou na podzim odlétá, ale někdy přezimuje u nás, a to prakticky ve všech vývojových stádiích:

Blýskavka mramorovaná – housenka

Šedivěnku jarní jsme jako jedinou vylovili z archívu, protože se nám hodí do ročního období. Potkáme ji od března do dubna či května:

Šedivěnka jarní

Příště vyrazíme do našich oblíbených Pouzdřan pozdravit majky a jiné obyvatele tamější stepi (CV. díl)