Jak jsem potkal brouky (Díl CIII. - Rokycany 37)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Pokračujeme v rokycanské krasojízdě, objevují se další zajímavé druhy.

Blíže neurčeného vodomila jsme už podruhé našli na zdi, pokaždé ovšem záhy uletěl. Jak jméno napovídá, je to vodní druh, který nemá problém s plaváním v loužích:

Vodomil – rod Helophorus

Jeden z nejatraktivnějších střevlíčků, pohrázník černý, se teď objevuje na březích řek pod kameny a kusy dřeva:

Pohrázník černý

Dva dnešní drabčíci jsou doma v lesním prostředí. K focení se stavěli protichůdně: Othius punctulatus byl pod kládou a pořád se snažil ukrýt, tady si zrovna po pštrosím způsobu schoval hlavu do prolákliny v kůře:

Drabčík – Othius punctulatus

Zcela opačně se zachoval blíže neurčený drabčík Philonthus: Po odkrytí zůstal na místě a několik minut bez hnutí pózoval:

Drabčík – rod Philonthus

Dřevožrout Colydium elongatum je na Červeném seznamu vedený jako téměř ohrožený. Jak jsme již dříve poznamenali, tento druh, stejně jako dřevožrout zejkovaný, ve skutečnosti dřevo nebaští – dospělci jsou draví a larvy se živí houbami:

Dřevožrout – Colydium elongatum

Dva povedené záběry malinkých lanýžovníků Agathidium nigripenne jsou výsledkem několikadenní fotografické seance na borové kládě. První setkání za slunného počasí neskončilo úplným zdarem, broučci se hned začali pohybovat. Druhé setkání dopadlo lépe, protože bylo zataženo a ochladilo se, takže hmyzí aktivita byla celkově nižší:

Lanýžovník – Agathidium nigripenne

Díky své barevnosti patří tento lanýžovník k lépe rozpoznatelným druhům:

Lanýžovník – Agathidium nigripenne

Kdyby nebyl broukem, mohl být plavčíkem. Neurčený koromil odpočíval pod kůrou naplaveného dřeva, asi vrbového. Vida, jakým způsobem se některé druhy dostávají na nová místa:

Koromil – pravděpodobně rod Stereocorynes

Barevný dřepčík Phyllotreta tetrastigma byl také na kusu dřeva blízko řeky. Určením si nejsme zcela jisti, je hned několik druhů s podobnými skvrnami na krovkách, řídili jsme se tedy spíše tvarem těla:

Dřepčík – Phyllotreta tetrastigma

Na obrázku je nejspíše lovčice obecná, jejíž dospělci se po přezimování začínají objevovat. Hezky by se vyjímala ve znaku některé stejnojmenné obce či osady, kterých je u nás hned několik:

Lovčice obecná

Štěnice ptačí, opět nalezená v blízkosti vlaštovčích hnízd. Na rozdíl od lednového exempláře už tahle filutka někde nasávala, tmavé skvrny na konci zadečku jsou zbytky krve:

Štěnice ptačí

Úspěšně zdomácnělá vroubenka americká v hodně netradičním záběru. Krásně vidíme sosák, který má za běžných okolností sklopený pod tělem:

Vroubenka americká

Závěrem něco dvoukřídlých. Trochu showbusinessový název s nemravným přídechem nese drobná muška Discomyza incurva, která podle dostupných informací parazituje na hlemýždích:

Muška – Discomyza incurva

Larvy vrtule Dioxyna bidentis se vyvíjejí v hvězdnicovitých rostlinách:

Vrtule – Dioxyna bidentis

Na poslední fotografii je trochu jinak vybarvená forma tmavoskvrnáče tečkovaného, o něco výraznější, než byl exemplář v předchozím díle:

Tmavoskvrnáč tečkovaný

V Rokycanech se ještě zdržíme. Čeká nás výrazné oteplení a to je slibné. (CIV. díl)