Jak jsem potkal brouky (Díl CI. - Rokycany 35 - Předjaří)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

Za poznání, že je broučí a obecně hmyzí svět nesmírně bohatý a skrývá se v něm spousta krasavců okem leckdy takřka nepostřehnutelných, kteří vyniknou jako šperky teprve v objektivu šikovného fotografa s kvalitním vybavením a bezmeznou trpělivostí, za toto poznání vděčím svému synovi Jakubovi.

S jeho svolením se pokusím sérií blogů, v nichž jeho fotografie oději slovy, přiblížit krásu tvorů maličkých, leč všudypřítomných. Pro zachování jistého řádu zveřejním v každém dílu zajímavosti z jedné konkrétní lokality a občas si pro zpestření dopřejeme speciální téma.

Je tu předjaří a my se můžeme pochlubit čerstvými snímky. Zachytili jsme druhy ještě ospale zimující i čilé posly jara.

Úvodem několik lesknáčků, kteří společně obývali borovou kládu. Jako první zapózoval Glischrochilus quadripunctatus. Vlastně nejprve utekl, ale napodruhé už si dal říci:

Lesknáček – Glischrochilus quadripunctatus

Pod kůrou hned vedle něj byl téměř identicky vyhlížející Glischrochilus quadriguttatus. Vrána k vráně a lesknáček k lesknáčkovi sedá:

Lesknáček – Glischrochilus quadriguttatus

Po několika dnech jsme na témže místě pod kůrou našli ještě lesknáčky Epuraea biguttata neboli lesknáčky dvouskvrnné (oficiální český název nemají). Jsou mnohem menší než dva předchozí druhy – ty dosahují velikosti 4-6 mm, kdežto Epuraea biguttata má kolem 3 mm:

Lesknáček – Epuraea biguttata

Také lesklec dvouskvrnný je podkorní druh, který se vyskytuje na starším dřevu, napadeném plísní:

Lesklec dvouskvrnný

Kdopak to tu juká? Chřestovníček obecný chytře využívá starých chřestových stonků, v jejichž dutinách přezimuje. Jakmile vyrazí stonky nové, přemístí se na ně:

Chřestovníček obecný – detail

Drabčík Bolitochara obliqua je bratranec vzácného Bolitochara lucida, kterého jsme v nedávných blozích opakovaně prezentovali. Oba tito drabčíci se živí dřevokaznými houbami, proto na ně narazíme pod kůrou napadených starých stromů:

Drabčík – Bolitochara obliqua

Pohledný aerodynamický drabčík Tachinus signatus bývá k vidění jak na podzim, tak na jaře:

Drabčík – Tachinus signatus

Krytonosec čtyřzubý je vysloveně jarní druh, který potkáme už koncem února. Je škůdcem řepky a brukvovité zeleniny:

Krytonosec čtyřzubý

Také hnojník jarní se v souladu se svým pojmenováním objevuje časně zjara, kdy po přezimování vylézá generace, která dospěla na podzim:

Hnojník jarní

Někdo si dům postaví, někdo zase vydlabe. Kousavec korový je zachycen v kukelní komůrce, v níž se vylíhnul. Larva si před zakuklením, které probíhá na podzim, ohraničuje komůrku charakteristickým věnečkem z kousků dřeva:

Kousavec korový

Nad původem druhového jména této ploštice jsme se v minulosti již zamýšleli. Hladěnku Anthocoris nemoralis často najdeme na zdech nebo na dřevěných lavičkách, kde pokukuje po kořisti:

Hladěnka – Anthocoris nemoralis

Probouzí se i mravenec lesní. V jednom hnízdě na Stráni, které leží na výsluní, už jsme pozorovali docela velké hemžení. Jen pohyb byl ještě pomalejší, ale co bychom v únoru chtěli:

Mravenec lesní

Obaleč Acleris cristana v tmavší, červenohnědé variantě s podélnými bílými pruhy. Existuje i světlá, skvrnitá forma. Housenkám se líbí na trnkách, kterých je v našem okolí dost, motýli vylétají od srpna do listopadu, přezimují a pak se znovu objeví v březnu až květnu:

Obaleč – Acleris cristana

Drsnokřídlec hrušňový, zástupce píďalek, který se probouzí už v předjaří, zpravidla v únoru. Jeho živnou rostlinou nejsou jen hrušně, ale také dub, lípa a další listnaté stromy:

Drsnokřídlec hrušňový

Na závěr docela vzácná houbička – nápadný ohnivec rakouský. Po hodně dlouhé době jsme ho našli na Stráni, kde vyrůstal z větvičky blízko dubového pařezu. Jde o typickou houbu konce zimy, jíž se právem říká houbová sněženka. Angličtina má pro tuto specialitku jiné přiléhavé pojmenování – „scarlet elf cup“. Nápadnou barvu dává ohnivci karoten, obsažený ve vnitřní výstelce. V některých zemích se ohnivec jí, u nás je považován za nejedlý, můžeme jím ale ozdobit talíř se zeleninou nebo houbovým pokrmem:

Ohnivec rakouský

Teplé dny mají vydržet, takže i příště budeme nejspíše pokračovat v průzkumu jarních Rokycan. O úlovky jistě nebude nouze, už jsme zahlédli i žluťáska a některou z baboček (CII. díl)