Jak jsem potkal brouky/CXXXIV. Evropský unikát - Americký tesařík v Drážďanech

Obrazový seriál ze života hmyzu, zejména pak brouctva. Fotografie a odborná fakta Jakub Široký, text Petr Široký.

Dnešní monotematický blog pojednává o úspěšné Jakubově výpravě za evropským unikátem – izolovanou kolonií amerického tesaříka Neandra brunnea v Drážďanech.

Neandra brunnea – evropský unikát

Jak se tento brouk do Evropy dostal a proč je zde tak vzácný?

Neandra brunnea je doma v Severní Americe – obývá některé státy USA a Kanadu. Do Evropy, konkrétně do Drážďan, připutoval zřejmě na přelomu 19. a 20. století – jak a kdy přesně, to se už nezjistí. Objeven zde byl v roce 1916, po roce 1966 na téměř 40 let zdánlivě zmizel, v roce 2004 byl znovu potvrzen a od té doby je pozorován pravidelně.

Vzácnost tesaříka Neandra brunnea na našem kontinentě tkví v tom, že Drážďany i 110 let po prvním nálezu zůstávají jediným místem v Evropě, kde se tento brouk vyskytuje. Jeho zdejší populace je zcela izolovaná a neexpanduje. Jde o příklad nepůvodního druhu, který se nechová invazivně, pouze introdukoval a pro domácí faunu není nebezpečný.

Taxonomie, vzhled a způsob života

Taxonomické zařazení Neandra brunnea není zcela jednoznačné. Podle serveru Biolib.cz je Neandra brunnea příslušníkem tribu Parandrini, který spadá do podčeledi Prioninae (piluny). Podle jiných odborných zdrojů patří tento tesařík do samostatné podčeledi Parandrinae řazené paralelně k pilunám. Bylo by zajímavé, kdyby si náš blog přečetl nějaký specialista na taxonomii tesaříků a pomohl nám tuto věc osvětlit.

Co do vzhledu není Neandra brunnea typický tesařík, zejména sameček svou širokou hlavou a mohutnými kusadly připomíná spíše roháče. Tělo je kaštanové barvy, nápadně lesklé a pokryté drobnou skulpturou. Tykadla mají obvyklých jedenáct článků, ale jsou výrazně kratší, než u jiných tesaříků.

Od zvyklostí americké populace se chování brouků z drážďanské kolonie značně liší. Doba výskytu se zkrátila na tři měsíce od července do září (v Americe se objevuje již v květnu) a zatímco na americkém kontinentu osídluje Neandra brunnea širší škálu stromů včetně dubů, javorů, buků, případně ovocných stromů jako je jabloň či třešeň, v Evropě si výslovně oblíbil staré lípy a topoly. Vyvíjí se v dutinách nebo v mrtvém dřevu ještě stojících stromů a jeho vývoj trvá dva až tři roky. Je to noční druh, ideální je tedy vyrazit „na lov“ večer či v noci s baterkou nebo zdrojem ultrafialového světla.

V Drážďanech se Neandra brunnea vyskytuje na několika stanovištích, z nichž nejznámější je zřejmě lipová alej blízko Zwingeru, táhnoucí se po levém břehu Labe v délce zhruba 2 km:

Lipová alej Pieschener Allee – Stanoviště tesaříka Neandra brunnea

Po příchodu na místo jsme v souladu se zkušenostmi jiných návštěvníků hledali v trouchu dutých lip. Úvodním nálezem byl skleněný střep, který Jakubovi vynesl nepříjemný šrám na ruce. Indicie však postupně gradovaly, jako v dobré kriminálce:

Odumírající lípa – Typický hostitelský strom

Začalo to krovkou ...

Neandra brunnea – Krovka

... pokračovalo hlavou ...

Neandra brunnea – Hlava

... uceleným torzem ...

Neandra brunnea – Torzo

... a přehlídka ostatků vyvrcholila kompletní uhynulou samičkou:

Uhynulý jedinec

Poté Jakub začal prozkoumávat místa v patách stromů, kde volně leželi další zesnulí, a zhruba hodinu po příchodu do aleje zde objevil živoucího, úctyhodně velkého samečka. Rozpětí velikosti v rámci druhu je od necelého jednoho centimetru do dvou a půl cm, dvoucentimetrový krasavec tedy patřil mezi urostlé jedince:

Neandra brunnea – aktivní sameček v plném lesku

Objev živého exempláře byl kýženým vyústěním výpravy. Vzhledem k již zmíněnému faktu, že Neandra brunnea je noční druh, byla expedice za denního světla poněkud riskantní, mohlo se stát, že se živý brouk neukáže:

Neandra brunnea – jiný záběr téhož samečka

V detailním pohledu na hlavu samce dobře vyniknou mohutná klešťová kusadla:

Neandra brunnea – detail

Ač je Neandra brunnea skutečným evropským unikátem, mezi našimi tesaříky má mnoho příbuzných.

Nejpodobnější – celkovým tvarem těla i délkou tykadel – je mu podle našeho názoru tesařík borový. Ten u nás není nikterak vzácný a můžeme ho můžeme zahlédnout i ve dne, jak poletuje kolem kmene borovice s vytékající pryskyřicí nebo vysedává na čerstvě pokáceném kmeni:

Tesařík borový

Pro zajímavost se podívejme i na tesaříka pilunu, kterého jeden zdroj označuje za blízkého příbuzného Neandra brunnea, kdežto jiní autoři tento názor nesdílejí. Piluna, charakteristická mohutnými pilovitými tykadly, je v ČR místy hojná, ale je to tvor ryze noční, takže za denního světla ho jen tak nespatříme, leda se štěstím, když si povšimneme pospávajícího jedince na kůře stromu:

Tesařík piluna

Drážďanská výprava byla cílená na tesaříka, ale i tak narazil Jakub na další zajímavé druhy.

V úkrytu pod ležícími kusy dřeva se například schovávaly dva patřičně velké, zhruba třícentimetrové exempláře drabčíka smrdutého ...

Drabčík smrdutý

... a čtyři jedinci menšího pestrého druhu Platydracus stercorarius:

Drabčík – Platydracus stercorarius

Pod odchlíplou kůrou povaleného torza lípy pro změnu dlel dosud ne zcela vybarvený Pycnomerus terebrans. Jde o vzácnější saproxylický druh, u nás vedený jako ohrožený, v Německu klasifikovaný pouze jako zranitelný:

Pycnomerus terebrans

Další zajímavý nález – krovka chrousta mlynaříka, který nám prozatím uniká. Právě v Polabí se mu docela daří, snad budeme mít štěstí někdy příště:

Chroust mlynařík

Tolik ke hmyzu, vlastní náplni výpravy. Protože ale v Drážďanech nejsme každý den – a většina našich čtenářů zřejmě také ne – podívejme se ještě na některé pamětihodnosti této saské metropole.

Jednou z architektonických dominant Drážďan je poněkud bizarní areál Yenidze, připomínající orientální svatostánek, ve skutečnosti bývalá továrna na cigarety, postavená v roce 1909.

Unikátní projekt vznikl jako důsledek vynalézavého využití tehdejších urbanistických omezení k prosazení stavby, jejíž architektura respektuje daná pravidla a zároveň geniálně symbolizuje podnikatelský záměr:

Investor Hugo Zietz, významná postava drážďanského tabákového průmyslu, vybral pro svou novou továrnu místo v centru města, kde platil zákaz stavby továrních objektů evidentně průmyslového vzhledu. Protože Zietzův podnik sázel na orientální tabák a podle místa původu suroviny byl i pojmenován (Yenidze je pěstitelská oblast v někdejší osmanské říši, dnes u města Giannitsa v Řecku, odkud Zietz tabák dovážel), napadlo majitele, že postaví továrnu v podobě mešity, čímž jednak vyhoví urbanistickým požadavkům městské správy a zároveň vybuduje nepřehlédnutelný reklamní symbol pro své výrobky. Architekt zadání beze zbytku splnil, když se vyrovnal například i s otázkou „zakázaného“ továrního komínu, který ukryl do minaretu.

K Yenidze se váží další zajímavosti. Jde o první ryze železobetonovou průmyslovou stavbu v Evropě a přes efektní vnější podobu, spojující Orient s tehdy panující secesí, je to opravdu výrobní objekt, navíc vybavený „po baťovsku“ umývárnami, velkou jídelnou či odpočinkovými prostory pro zaměstnance, které byly umístěny v kupoli. Architekt Martin Hammitzsch pobouřil svým návrhem tehdejší usedlejší kolegy a byl vyloučen z říšské komory architektů. Perličkou z jeho osobního života, která ovšem už nemá s Yenidze nic společného, je to, že se ve 30. letech stal Hitlerovým švagrem, když si vzal Hitlerovu nevlastní sestru Angelu.

„Cigarette“ v popisku pod fotografií není překlep. Na přelomu 19. a 20. století se v němčině opravdu psalo Cigarette místo Zigarette, slovo bylo převzato z francouzštiny. A konkrétně u cigaret Yenidze původní pravopis přetrvával ještě hluboko do 20. století, prý jako punc exkluzivity a francouzského šarmu:

Yenidze – Bývalá „Orientalische Tabak- und Cigarettenfabrik“

Nedaleko od Yenidze je z levého břehu Labe hezký výhled na Japonský palác, využívaný jako muzeum, za nímž vykukuje věž kostela Tří Králů:

Pohled z levého břehu Labe na Japonský palác

Největší chrámovou stavbou v Sasku je Katedrála Nejsvětější Trojice, stojící vedle drážďanského zámku:

Katedrála Nejsvětější Trojice (Hofkirche)

Schlossplatz jsme původně jen přeběhli, při zpáteční cestě nás zaujal monumentální výjev „Průvod knížat“ na stěně takzvané Dlouhé chodby, keramické dílo 100 metrů dlouhé a 10 metrů vysoké. Přehlídka panovníků samostatného Saska uvozená verši „Ein Fürstenstamm dess Heldenlauf reicht bis zu unsern Tagen, in grauer Vorzeit ging er auf mit unsres Volkes Sagen“ trochu evokuje naše blanické rytíře:

Schlossplatz

Poslední dnešní zajímavost, koridor mezi katedrálou a drážďanským zámkem:

Koridor (přechodový můstek) mezi katedrálou a zámkem

Jsem velmi rád, že se Jakub po jistém váhání do Drážďan vydal a uspěl. Jednodenní výprava za konkrétním druhem je vždy riziko a člověk musí být připraven i na to, že odjede s nepořízenou.

To se naštěstí nestalo a navíc množství uhynulých, zcela zachovalých jedinců, které Jakub objevil, nasvědčuje tomu, že zdejší populace je silná a stojí za další návštěvu.

Vypadá to tedy na dvoudenní výpravu v příštím roce, kdy se budeme moci pokochat večerním a nočním rojením těchto výjimečných tvorečků.

Odkazy:

Neandra brunnea: Odkaz

Yenidze: Odkaz Odkaz

Fürstenzug: Odkaz