Nedávno jsem se vrátil z Řecka. Jako každý rok před hlavní letní sezónou či na jejím začátku, vydal jsem se i letos podívat, jak jsou naši zdejší smluvní partneři připraveni na hosty z České republiky, kteří jsou rok od roku náročnější. A hned jsem také řešil první stížnost klientů.
Naše místní delegátka trvala na tom, ať s ní zajdu na večeři do jednoho hotelu. Prý tam hostům z Česka přijde, že mají malý výběr.
Připadalo mi to divné. Hotel si podle mého názoru své čtyři hvězdičky zaslouží a jeho kuchyně nabízí ve velmi solidním provedení to nejlepší z řecké kulinářské tradice.
Šel jsem se tedy na vlastní oči a ústa přesvědčit, co bylo ten večer v nabídce v rámci služeb All inclusive: kromě bezpočtu předkrmů a salátů, příloh i dezertů, měli zde ubytovaní hosté k dispozici výběr z těchto hlavních chodů: dva druhy ryb, plody moře, kuřecí paličky, vepřové a mleté maso. Ochutnali jsme trochu téměř od všeho a jedním slovem spokojenost. Nikoho bych se nestyděl na takovou večeři pozvat.
Než mi ale delegátka stačila objasnit, co na tomhle menu mohlo vadit českým strávníkům, náhoda nás s nimi svedla dohromady přímo na místě. „Tak co tomu říkáte? Hrůza, viďte!“ Nějak takhle na mne vyrukovala hlava rodiny.
Oponoval jsem, že nám s delegátkou jídlo chutnalo a nabídka byla tak pestrá, že si mohl vybrat snad opravdu každý. Pro jistotu jsem ještě přepočítal na prstech i nahlas, že hotelová kuchyně nabídla šest druhů masových hlavních chodů.
Jenže jsem narazil. „Jak to, šest? Já ryby ani mořské potvory nejím, takže můžete hned tři ubrat,“ prohlásil kategoricky turista. „A z toho mletého masa jsem cítil skopové, to by do mě v životě nikdo nedostal,“ pokračoval ve svém výčtu. Na mou argumentaci, že ryby, vepřové, kuřecí a skopové je podle mě pestrý výběr a hovězí maso v Řecku není tak časté, mě s odzbrojujícím úsměvem odpověděl „Jak to? Dyť bylo včera...“ Opravdu jsem v tu chvíli nevěděl, co na to říct.
Delegátka se snahou mě podpořit snažila se vysvětlit, že dát si na talíř každý den všechna jídla musí zákonitě vést k tomu, že po týdnu máte pocit, že jíte každý den to samé. A že řešením je samozřejmě si vybírat a dávat si každý den jinou část z nabízeného. „Ale my jsme si zaplatili ól exkluzív!“ prohlásila drahá polovička pána, který nejí ryby, a s výrazem světoběžnice ukončila naši debatu.
Ano, Češi jsou jako turisté rok od roku náročnější. Ale středomořská kuchyně se kvůli nim nezmění stejně, jako se nezačnou v Indii servírovat hovězí stejky a v Emirátech vepřový ovar.
Pokud by to snad někomu mělo způsobit „ztrátu radosti z dovolené“, jak teď slyšíme ze všech stran, doporučoval bych snad vyrazit raději třeba na Máchovo jezero. Pokud by někomu nechutnala klobása u jednoho stánku, může si u druhého objednat langoše. A vždycky se dá na cestu přibalit řízek s chlebem.
