Třetina cestovních kanceláří porušuje pravidla. Každá třetí cestovka klamala své klienty. Takhle nějak vypadaly tento týden titulky zpráv o výsledcích kontrol České obchodní inspekce.
Informace pocházely z tiskové zprávy ČOI zveřejněné na jejím webu. Po přečtení této zprávy vám bude okamžitě jasné, jak hrubě titulky zkreslují její skutečný obsah.
Kdo by ale z tohoto vulgárního zjednodušení podezíral novináře, kteří ze zprávy čerpali, šeredně by se mýlil. Zavádějícím titulkem – v originále „Třetina cestovek opět pochybila“ - opatřila informace o svých vlastních zjištěních sama ČOI.
Zpráva totiž ve skutečnosti referuje o tom, že proběhlo celkem 66 kontrol, při nichž bylo „jedno či více porušení obecně závazných právních předpisů prokázáno při 22 kontrolách“.
Shodou okolností přinesl vzápětí deník Právo aktuální informaci Ministerstva pro místní rozvoj o počtu cestovních kanceláří působících na českém trhu. Je jich 860. A aby se to nepletlo (nebo spíš aby se to pletlo opravdu pořádně), míchá navíc ČOI hrušky s jablky, když hází do jednoho pytle cestovní kanceláře i cestovní agentury. Snad nemusím připomínat, že cestovní kanceláře, tedy „cestovky“, jsou firmy organizující a nabízející vlastní zájezdy, nesoucí za to ze zákona veškerou myslitelnou odpovědnost. Agentury jsou „pouze“ provizními prodejci. Cestovních agentur je na trhu podle mého odhadu více než 2000. Celkem tedy na 3000 „cestovek“, jak je všechny dohromady nesprávně nazývá ČOI.
Takže realita zní: u 22 ze zhruba tří tisícovek subjektů, působících na trhu, prokázala ČOI porušení předpisů. U 10 z těchto 22 subjektů navíc podle ČOI kontrola proběhla na základě podání spotřebitelů nespokojených se službami cestovních kanceláří a agentur. Pravděpodobnost, že je u těchto subjektů něco špatně, tak byla asi vyšší, než při běžné namátkové kontrole... Takže tvrdit, že „Třetina cestovek opět pochybila“, je opravdu hodně zavádějící.
Za sebe i za naši cestovku jsem rád za každé narovnání podmínek a každou nápravu křivd, které poškozují nejen klienty, ale i dobré jméno českých cestovek. Ale méně bombastických titulků a více nezavádějících informací bych ocenil ještě víc. Práce ČOI by měla spočívat právě v odhalování porušení zákonů a sjednávání nápravy, nikoli v matení a klamání veřejnosti...
S novináři jsem velmi často v kontaktu a naprosto chápu, že leckdy musejí sáhnout ke zjednodušení. Odborníkům z toho sice obvykle vstávají vlasy hrůzou na hlavě, nutnost přiblížit problematiku čtenářům, posluchačům a divákům je ale neoddiskutovatelná.
Když se ovšem pro svých 15 vteřin mediální slávy takového primitivního a zkreslujícího zjednodušení dopustí sami odborníci (což, jak doufám, lidé z ČOI snad jsou), pochopit to prostě nedokážu.
