Hlavně snižte ty sazby, národní bankéři!

Nesluší se příliš, aby politik mluvil do práce Bankovní rady České národní banky. Dokonce se to nesluší vůbec. Jenže v této situaci si to stejně dovolím. Dnes budou moudří muži z ČNB rozhodovat, zda klíčovou dvoutýdenní repo sazbu sníží o 25 bazických bodů tak, aby se dostala na úroveň sazby nastavené pro euro, nebo budou odvážní a půjdou níže. V tomto marasmu by nám slušela dvě procenta. Tedy razantní pokles o 75 bazických bodů.

Guvernér Tuma a jeho lidé mají dnes v rukou duležité rozhodnutíENB

Nízké sazby by tlačily české banky k půjčování peněz, to potřebuje především podniková sféra. Nízké sazby by také šly proti koruně. Jistě – to není příliš hezké k těm, kdo chtějí na dovolenou do ciziny, ale přece jenom je takový čas,který spíše nutí uvažovat o celonárodních zájmech než o tom, jestli vyjde lyžování v alpách o tisíc korun levněji nebo dráže. Slabší koruna poněkud prodraží dovozy a tím podpoří domácí produkci, stejně tak pomůže exportu.

Negativním vlivem je samozřejmě tlak na růst cen, na zvyšování inflace. Jenže v době, kdy jsou trhy v depresi a mají špatnou náladu není inflace zrovna ten problém, který by nás všechny pálil.

Nikdy bych si netroufal mluvit bankovní radě do řemesla, kdyby současná vláda měla alespoň nějakou reálnou hospodářskou politiku., Ale když se ministr financí plácá v takových nápadech, jako je prodej aut s možností odpočtu DPH pro podnikatele ve všech případech, tedy nejen u užitkových vozů nebo aut maskovaných jako užitkové vozy, pak musí konat někdo jiný. A v systému svobodné ekonomiky nezbývá nikdo jiná než centrální banka.

Česká ekonomika potřebuje nutně prorůstové impulsy k tomu, aby se udržela na alespoň stagnační trajektorii, aby nešla do reálného poklesu výkonnosti. Ten opravdu hrozí již příští rok a vůbec k tomu nepomohlo ujišťování kabinetu Mirka Topolánka, podle kterého žádnou krizi nemáme. Máme – stejně jako celý zbytek Evropy a potenciálně i zbytek světa. Problémům uteče nejlépe ten, kdo bude konat rychle, rázně a vybojuje pro svoje hospodářství určité komparativní výhody. K tomu je nyní velká příležitost.

Kdyby se pak přidala i vláda s politikou veřejných investičních výdajů, které by stimulovaly hospodářství, mohlo by se podařit projít touto krizí v podstatě úspěšně. Říkám schválně mohlo, protože tato krize je opravdu něco dosud nevídaného a obrovského, je tak hluboká, že jsme konfrontováni s problémem dosud nikdy nevídaným.

V takovém případě je třeba jednat a nikoliv se uklidňovat, že se nic neděje. Pouze prorůstové impulsy dokážou zajistit českému hospodářství dostatečnou dynamiku k tomu, aby nám nerostla bez možnosti kontroly nezaměstnanost a neklesala životní úroveň. Aby byl zachován sociální smír, který je v prvním desetiletí tohoto století největší devízou české ekonomiky.

Bylo by vhodné činit silná rozhodnutí – otevřít cestu jaderné energetice, podpořit i další části tohoto sektoru podporou prolomení těžebních limitů, zásadně podpořit exportéry posílením institucí podporujících vývoz především na rizikovější trhy, sáhnout do odpisové politiky a umožnit rychlejší návratnost investic a tak dále.

Jenže to všechno tato slabá vláda zmítaná vlastními problémy jenom přežvýkává. Takže to zůstává na ČNB a té zatracené repo sazbě.