A kdo se tedy nacpává hranolky?

Cituji anketu iDnes z 15. října, stav kolem půl desáté ráno: často jí hranolky ve fastfoodech 168 respondentů, jenom občas 1325 a vůbec 2290. Nemohu si pomoci – ale v tom případě vidím velkou záhadu: Jak to, že ty rychlo – pojídány ještě existují? Nevšiml jsem si, že bych cestou kolem KFC nebo McDonald´s viděl pusto a prázdno, naopak. Bývá tam pěkně plnoučko. Jistě – otázka zní, co to znamená „občas“. Je to v běžném jazyce respondenta jednou za měsíc nebo to znamená dvakrát týdně? Asi to druhé. Pro správného studenta je totiž hodně „in“ koupit si k obědu burger, hranolky a colu.

Hranolky signalizují náš vztah ke světu více než si myslímeiDnes

A tradiční máslo se dostalo na cenu kolem 40 korun za čtvrt kila. Mléko totiž letí nahoru. Stejně tak mouka, tedy chléb či pečivo.

Spojuji dohromady dvě věci, které okatě nesouvisejí, ale ona tam souvislost přece jenom je. Dostanu se k ní.

Nehodlám brojit proti fastfoodům, je to každého věc, jak se stravuje. Pobavila mě ta míra „studu“ (či jak to nazvat), která v nás přetrvává a brání nám přiznat si, že se chováme stejně, jako všichni ostatní spotřebitelé ve vyspělých zemích. Kupujeme si věci, které nepotřebujeme za peníze, které nemáme, místo vychutnání si jídla hltáme kaloricky příšerné pseudo karbanátky v čemsi, čemu se eufemisticky říká houska. Zajídáme to hmotou vzdáleně pocházející z brambor, což kdysi Francouzi nazvali pommes frites, ale mysleli tím smažené brambory, nikoliv umělohmotné podlouhlé hranoly prohnané děsivě přepáleným tukem.

Ano – slovo pomfrity vážně pochází z francouzštiny, jazyka gurmánů. Jenom přišlo o původní obsah.

K tomu máslu. A potravinám vůbec. Děje se to,co už dlouho mnozí předvídají a čemu se jen těžko dalo úplně vyhnout. Stojíme před cenovým šokem taženým potravinami, který se přenese do mnoha jiných oblastí. V potravinách to už dlouho vře, roky byly brzdou celkové inflace, jejich cena stagnovala bez ohledu na všechno ostatní, protože byla zmražena silnou konkurencí. Ale teď? Spojí se výsledky řady jednotlivostí – poptávka roste, ceny energií se utrhly z řetězu, polštáře zvyšování efektivity a tvrdého boje mezi výrobci i prodejci se vyčerpaly. A do toho Topolánkův batoh reforem s růstem DPH a všemi možnými dalšími jednotlivostmi.

Podobně jako zavíráme oči před faktem, že hranolky se staly opravdovým národním jídlem, nechceme vidět příznaky inflace se spojenými důsledky a dopady na většinu obyvatel. Je to podobný „stud“. Všechno, co přijal parlament v posledních měsících, jsou opatření zmatená a v důsledku zasáhnou proti růstu ekonomiky. Během několika měsíců se projeví na životní úrovni více než osmdesáti procent občanů negativní vlivy jak do značné míry objektivního vývoje, tak i „reformních“ (to je stejně nepatřičné slovo, jako nazývat hranolky pommes frites) kroků státu. Hlavním důsledkem jistě nebudou hladovějící – na to je český sociální stát založen dostatečně hluboce, aby ho bylo možné destruovat s takovou rychlostí.

Ale změní se nálada, která je roky naladěná na optimistickou vlnu. Očekávání mají v hospodářství enormní význam a jak je lidem vlastní, dokáží se měnit téměř přes noc. K tomu se nyní blížíme. K poznání, že to, co si kupujeme, již nejsou staré, dobré, sice ne moc dietní, ale nesporně chutné a nikoli zdraví nebezpečné pommes frites, čili smažené brambory, ale přepáleným tukem nasáklé, spíše polystyrénové hranolky.