Zprůměrovaný průměr

Průměr frekvence pohlavního styku je 2,5x týdně, každý Čech vypije průměrně 150 litrů piva za rok. V tom prvním případě má můj syn splněno už v dubnu, já to druhé hotovo už v polovině března. On za mě souloží, já za něj chlastám.

Znáte ty matematické hříčky. Já sežeru celé kuře, ty po mně umyješ talíř a statisticky jsme měli oba půlku. Žonglování s čísly se zasmušilým výrazem ve tváři mají velice v oblibě levičáci. Stačí si jen pustit nějakou přednášku ekonomky Švihlíkové, nebo sociologa Kellera v době, kdy se ještě dral do europarlamentního křesla. Pak začal pobírat plat v řádech sta tisíců a se solidaritou s chudými dal rázem pokoj. 

Byla to tak chudá rodina, že se ani na všechny děti nedostalo řádných jmen a musely si je mezi sebou půjčovat...

A tak se třeba z levicové barikády dozvídáme, že 1,5 milionů lidí u nás je ohroženo chudobou. Neříká se, že jsou chudí, ale ohroženi. To je jako říct, že 100% řidičů na našich silnicích je ohroženo smrtí. Zní to drastičtěji a je to blíže k pravdě. Ale zas to není tak sociálně burcující. Tak například Eurostat stanovuje hranici chudoby na 60% mediánu příjmů dané země, což u nás odpovídá hodnotě 15 000kč. Řeklo by se, že je to srozumitelná a jasná metodika. Za své ovšem tento indikátor vezme ve chvíli, kdy stát zvedne platy např. učitelům. Ačkoliv se pro jedince na této hraně naprosto nic nezměnilo a dokonce ve svém okolí ani žádného učitele neznají, stali se přes noc ještě chudšími! Jednoduše proto, že se celospolečensky zvedl průměr mezd a oni tím padli pod onu magickou hranici 60% mediánu. Tedy je to spíše výpočet závisti, než společenský ukazatel reálného stavu.

Já su tak chudej, že ani nedoplivnu na zem...

Velmi oblíbené mezi skupinou sociálních srdcařů je také označovat "chudé" za sociálně vyloučené. Zní to bombasticky, něco jako cejch žlutou hvězdou na kabátě a to potom musí každý mít s těmito lidmi soucit a slzu na krajíčku. Je to samozřejmě nesmysl. Naopak. Tito lidé zpravidla požívají zvýšenou společenskou péči ať už ve formě starostlivosti různých neziskovek, nebo sociálních benefitů od socdávek na živobytí, zajištění bydlení, či zdarma různé rekvalifikace, kursy apod. Opravdu sociálně vyloučený je potom bílý, pracující, rozvedený muž, který nemá nárok doslova na nic, ani na to, aby mu prokazatelně posílané výživné na děti bylo uznáno do životních nákladů. U matek samoživitelek jsou děti naopak automaticky brány jako životní náklady bez toho, aby musely prokazovat, že peníze skutečně použily v jejich prospěch. Ale to jsem už odbočil od tématu průměru. Popojedem.

Za každé pivo ti napíšu čárku, za každé druhé potom čárky dvě...

Obvyklá praxe komunistických hostinských mi vytanula na mysli při poslechu sociálnědemokratických předvolebních slibů. Konkrétně mne fascinovalo jejich prohlášení, že chtějí udržovat minimální mzdu na úrovni 40% průměrných mezd společnosti. A aby lépe prodali tuto myšlenku hloupému stádu zdůraznili, že navýšením minimální mzdy se zákonitě zvednou i zaručené, tkz. tabulkové mzdy, tedy že blahobyt postihne rukou spravedlivou všechny pracující bez rozdílu, a nejen ty s nejnižšími výdělky. Mají samozřejmě pravdu, takhle by to opravdu fungovalo, ale...ale jakmile se všem zvednou mzdy, zvýší se tím i průměr a potom minimální mzda nebude 40% průměru a bude se muset zvýšit. Tedy dobrá, zvýšíme ji, ale...ale jakmile se všem zvednou mzdy, zvýší se tím i průměr a potom minimální mzda nebude 40% průměru a bude se muset zvýšit. Tedy dobrá, zvýšíme ji, ale...

Nebudu vás tady mučit nekonečnou smyčkou. Každému je jasné, že by nastala situace, kdy si pes honí svůj vlastní ocas. A pro chlípáky upřesňuji, že tím mám na mysli ono točení se dokolečka kolem své osy. To, co navrhuje ČSSD je vlastně řízená umělá inflace a navíc ještě uzákoněná, pokud to společně s Odbory vmáčknou do nějakého zákona např. Zákona o zaměstnanosti. Nastane situace, lapidárně řečeno, kdy jedinec pobírá 12 000kč a bochník chleba stojí 30kč. Za rok bere 13 000kč, bochník stojí 33kč a za deset let si už jedinec užívá 20 000kč a hltá chleba jářku za pajcku pecen.

Str. 6, druhý odstaveček

https://www.cssd.cz/data/files/program-210x210-seda.pdf

Hloupý v apatyce nekoupí, leda by to lékárníkům nařídil zákonem...

Před lety jsem si kupoval mikinu u vietnamského prodejce. Nutně jsem nějakou potřeboval, ale žádná se mi nelíbila. Ze zoufalosti jsem se rozhodl, že si ze dvě zkusím před zrcadlem a třeba změním názor. Nasoukal jsem se do první a útrpně se na sebe zahleděl. Otočím se ke své ženě a prohodím:

"Vypadám v tom jak blbec."

Vedle stojící vietnamský handlíř s oblečením zvedl palec, pokýval rozesmátě hlavou a scénu dorazil:

"Tak, tak...moc suší, pánovi, moc suší!"

A tak se tedy ptám, nepoužívají sociáldemokratičtí ekonomové náhodou ke své práci kalkulačky z vietnamské tržnice?