Sociální nespravedlnost

Při čtení volebního programu ČSSD, ale i tezí jiných lidí ze stejného škopíku, se nestačím divit, co všechno se dá navléknout do hávu spravedlnosti. Kdejaká pokroucenost, vodrbárna, ba i vyložená zlodějina. Pojďme to tedy zjistit.

Četba volebního programu ČSSD je už sama o sobě hororovým zážitkem pro lidi se stabilizovaným žaludkem, ale obsah se dá zkrátit na prosté: Brát, brát, brát - Žrát, žrát, žrát.

Všelijakou "sociální" a jinou "spravedlností" se to tam jenom hemží, tedy pojďme si tento kryptogram rozklíčovat.

Spravedlnost neznamená nic jiného, než že se onomu jednomu dostane toho, co mu právem náleží, o co se zasloužil. Gambler je na mizině, proutník ztratí rodinu, ukradené auto se vrátí majiteli, za znásilnění si odsedí hrubián pár let, za své peníze dostane zákazník požadovanou službu, nebo zboží v odpovídající kvalitě a množství atd.

Sociální potom znamená "společenský", tedy sociální spravedlnost je o tom, že kdo je společnosti přínosem, toho si my ostatní taky takto ceníme. A čím víc je pro společnost přínosem, tím víc mu společenství nás všech jeho snažení kvituje a oplácí.

Snaha a výkon se měří, až na pár abstraktních výjimek, jako je třeba hrdinství, penězi. Je to tak a lidstvo zatím nic lepšího nevymyslelo než to, že kdo hodně vydělává, ten taky asi podává větší výkony. Mám teď na mysli běžného občana, ne politika s velkou hubou a malými dlaněmi. Z toho taky logicky plyne, že ten kdo víc vydělává, více přispívá do společného hrnce a ten by taky měl být v našem mraveništi váženější.

Kapitáni levice nám však tvrdí opak. Prý kdo víc vydělává je parazit, kdo se fláká, ten zasluhuje naši pozornost a úctu. Tak z toho by vám zrohovatěla hlava jak prokurátorovi z kauzy jedné kantýnské. Výroky Sobotky o tom, že snaživější jsou povinováni živit méně snaživé (povinnou solidaritou to nazval) formou progresivního (agresivního je příhodnější) zdanění, že úspěšnější firma má odvádět víc, než ta proplouvající jen halabala, plus sektorová extra daň, se balí do blábolů o "narovnání tržního prostředí".

Probohaživéhonebesích! Co chce Sobotka narovnávat, když tržní prostředí je právě o tom, že úspěšnější vyniká, zatímco neúspěšný zaniká? Že lepší vyčuhuje a horší ohlodává kosti? To je jako by chtěl narovnat sochu od Myslbeka, aby neměla tolik zbytečných záhybů.

Sociální demokracie (a s ní i celá levice) chce udělat toto:

Babička Málková má malou zahrádku a její jedinou radostí na penzi je vzít co vypěstuje, jít mezi lidi a tam to na tržišti prodat. Je to příjemný bonus k důchodu a taky smysl jejího podzimu života.

Paní Ducatá zdědila sad a pole, také ona pěstuje, ovšem ve velkém a podílí se na tom celá její rodina.

Vystaví svůj krámek hned vedle babičky Málkové, ale zatímco ona má na pultě jen pár svazečků ředkví a košík s hruškami, paní Ducatá bedny zboží a pytle brambor. Jde okolo všímavý správce tržiště, pan Bohuslav Nedělka a hned tu křiklavost spatří. A tak nařídí paní Ducaté, aby se o zboží s babičkou podělila, aby měly obě stejně a bylo to tak spravedlivé. Ducatá je mrcha hladová, nechce, kroutí se, ale mnoha násobný tržní poplatek ji nakonec přesvědčí, že je to tak správné. Ducatá večer doma lamentuje, že se na to může víte co, poseká stromky, zapálí pole a v pondělí se hlásí u pásu v Kolbence. A babička Málková dál chodí na tržiště, ale už platí třikrát tak vysoký poplatek z prodeje, protože nám prodejců poněkud ubývá a pan správce si potřebuje taky něco vydělat, páč má tři děti, manželku, milenku a psa.

Sociální spravedlnost č.2:

Před mnoha lety jsem se rozvedl, já dostal dítě do péče, bývalka dostala druhé dítě do péče. Já alimenty 2000kč, ona měla platit 400kč (a neplatila), protože je samoživitelka, tedy těch peněz prý tolik nemá a u chlapů se to tak nebere, jak mi špitla jedna sociální úřednice. Když jsem jí připomněl, že do sociálního přispívám 20 let a nic jsem dosud po státu nechtěl, odvětila mi, že jsem tím jasně dokázal, že se o sebe umím postarat sám. Moje chyba. Našel jsem si tedy brigádu, vydělával ony 2000kč navíc, to vše přiznal, zaplatil z toho daň, načež mi odebrali dětské přídavky protože se mám prý až moc dobře a je třeba taky myslet na potřebné, například na matky samoživitelky.

Já tvrdím, že:

Sociální plnění ze strany státu by mělo být vázáno na objem odvodů, které onen žadatel za život společnosti odvedl. Tedy jakýsi koeficient k vašemu rodnému číslu, který by se každý rok přepočítával a kterým by se násobila částka přiznaných sociálních dávek, které by ovšem byly v základní, holé výši.

Dám příklad: 

Jaromír má 35 let, za svůj život pracoval a odváděl 7 let z podprůměrného platu. Jeho koeficient zásluhovosti je 0,7, tedy přesněji 1,7, protože nulou nemá smysl násobit. Podal si žádost o příspěvek v hmotné nouzi a má na něj nárok. Tedy: on, jeho žena + 2 děti (společně posuzované osoby) je 4x1900 = 7600kč x 1,7 = 12 900kč sakumpikum.

Pan Vávra pracoval 42 let v kovoprůmyslu, je pět let před důchodem, přišel o práci, má doma ženu na ID. Tady by to bylo 1900 (žena má svůj ID) x 6,7 (odváděl víc a déle) = 12 730kč.

Tak takhle já představuji sociální spravedlnost.

Ta čísla jsou prosím pěkně pouze ilustrační a týkají se pouze zdravých a dospělých žadatelů. Samozřejmě, že dávky pro nemohoucí by se řešily jinak.