Lívni to

Nakouknu a PC je volný. Výborně. Sednu k němu a zrada. Na celé ploše je nějaká bojovka a já nevím jak z toho ven. Sakra, jak se z toho leze? Normálně to lívni, ozve se ze záchodu.

To moje devítiletá dcera mi takhle na dálku radí. Eskejp nereaguje a tak kliknu sem, kliknu támhle. Panáček běží, poskakuje, tu ho něco blokne, tady něco sám brejkne a tam ho někdo kilne. On se zvedne a go dál. Čísla na liště běží jako o závod. Padá topka, ubývají life i bonusy. 

"Ona tě zabije," prohodí žena cestou kolem mě. Sakra "live" je přeci žít, ne? Tak jak to mám oživit? A pak to přijde. Na něco kliknu a vyskočí okýnko "leave". Aha, zanechat, odejít, opustit, oprašuji si spokojeně svůj kurs angličtiny a energicky kliknu. Hra se poslušně sroluje kamsi pryč. Dcera se mezitím vrátí.

"Tak jsem to lívnul," chlubím se.

"No a? To umí každej," usadí mě. Tak to ne, holčičko, každej teda ne. Zvednu se a jdu se pochlubit do obýváku.

"Tak jsem to lívnul."

"To seš dobrej, to já bych nedala", řekne uznale manželka. No prosím, a pak že každej!

Proč vám ten minipříběh vlastně vyprávím. Bývaly doby, kdy dědové nerozuměli svým vnukům. V naši generaci už tátové nerozuměli svým dětem a v této době už lidé nerozumí ani těm o dvacet let mladším. 

"Já těm mladejm u nás v práci nerozumím. Kolikrát nevím co říkají, proč a jakým stylem," stěžoval si mi tuhle kamarád u piva. A to je mu 35 let! Tak jsme dali po kalíšku a rozuměli jsme si báječně. A mě napadlo, že by se různá sdělení, oznámení a tak mohla temperovat. Kdo zná Dobře temperovaný klavír od J.S.Bacha ví, o čem mluvím. Ty stejné motivy se zde předkládají v různých tóninách, aby si v nich každý našel co mu libo. Pro představu by to ve zpravodajství mohlo vypadat třeba takhle. Nadpis: Agrofert si uzurpoval v loňském roce dalších 200 mil. dotací. Perex: Holding Agrofert dočerpal loni 200 mil. dotačních pobídek. Zpráva: Ryze český zemědělský a potravinářský koncern Agrofert  zprostředkoval loni lidem výrobky za 200 milionů z programů EU.

Něco podobného mě napadlo už před lety. Tehdy šlo o to přiblížit mladým lidem poezii jejich vlastním jazykem. Posuďte sami, jak by to mohlo vypadat:

MOTÝLE 

Všimni si motýla 
když křídly zamává 
za jedinou květinou 
jako když běžec 
zakmitá nohama 
pryč s každou vteřinou 
Všimni si motýla 
když sosák zarazí 
květině do klína 
to každou ženskou 
pak vzrušením zamrazí 
a toužebně vzpomíná 
Všimni si motýla 
jak květině v klínu 
si nektaru nasaje 
to každej chlap 
pak utře si slinu 
do rukávu okraje 
A verze pro mládež upravená tak, aby ji porozuměli alespoň někteří z nich:

MOTÝLE II. 

Všimni si motýla 
když zamává křídlama 
a za kytkou vystřelí 
jako když běžec 
zaplácá nohama 
a už je v prdeli 
Všimni si motýla 
když kytku zalehne 
kterou si vybere 
žádná se neschová 
každá mu podlehne 
ten se s tím nesere 
Všimni si motýla 
jak celej den 
machrovsky nasává 
to chlapů všech 
je tutovej sen 
co často se nestává

A pro fajnšmekry přidám ještě jednu svou totálně neuměleckou básničku. Je to vlastně taková malá poklona paní češtině a stovkám rozličných variací, které umí pojmout.

ROMANCE LALA
Prostá vila vedle sila
a v ní víla Cila žila
víla milá, mysl čirá
neprudila, nehřešila...
V době jara na apríla
flóra byla samá díra
kolem sila jel princ Jíra
cesta zžírá, Jíra spílá...
Spatřil dřevník, vedle pila
u ní Cila celá bílá
svetra sobě odložila
vprostřed díla pivo pila...
Tělo pevné jako víra
stehna širá, ňadra čilá
v předu bedra šlehá síra
když sebe sama vystavila...
Jíra čumí jako šmíra
dme se žíla barvy lila
pouští sýra, praskne kýla
stírá zábran bohatýra...
Cíla zírá na ta kila
co se na ní vyvalila
v ruce flaška, co jí zbyla
v paži síla se už sbírá...
Večer šila ránu hýla
co se vryla vprostřed týla
když se kryla běsům smila
on je sorry, ona milá...
Stará vila neotvírá
Jíra vtírá netopýra
a než se vesna nachýlila
víla vílu porodila...
nechme jim to ende, když se to tak sende, tak o nic vlastně nende