K podobným číslům jsem došel, když se do bytu nad námi nastěhovala sociálně slabá rodina, protože nový majitel bytu ho koupil jen na kšeft a bylo mu zcela jedno, koho tam nasadí, hlavně, když mu potečou peníze. Došel jsem k závěru, že zatímco já, věren zásadám, že každý se má postarat sám o sebe, jsem byt koupil a poctivě splácím hypotéku, někdo jiný bydlí v bytě 3+1 I.kategorie zcela z a d a r m o. Úžasně motivující...

+

Děkuji, Petře, umíte věcně popsat to, jak je náš sociální systém demotivující. Mně to nejde (vkládám do toho tu otrávenost tím, že to tak je.)

A...počítat to nebudu...možná bych z té otrávenosti už nedokázala vystoupit.

Děkuji za nákuk, vás vždycky rád vidím. Nepočítejte, je to zbytečné, ještě se sama naser..te.

Moje poznatky a zkušenosti k tomu - kdysi jsem nemohl najít déle práci, po skončení podpory v nezaměstnanosti už žádné dávky nebyly, protože mám přece úspory, stavební spoření a postarat se má rodina.

Vím o paní samoživitelce, které před třemi roky neprodloužili smlouvu, chtěla skočit pod vlak. Její plat byl cca 12 tisíc hrubého.

Stejně tak v příbuzenstvu mám samoživitelku, co pracuje za minimální mzdu a ani by ji nenapadlo jít na ÚP.

Ale nikdo z nich nepatří k oné menšině, to je fakt.

Pane, k tomu minimálnímu platu jen tolik" Kdo je dospělý a dělá za 12 000 hrubého, ten by se měl nad sebou hluboce zamyslet".

Taťka z Větřní udělal chybu, je málo probudilý. Kdyby se o své tři děti odmítl starat, mohla by si je vzít do pěstounské péče vlastní babička. V tom případě by babička na svá tři vnoučata dostávala od státu téměř 60 tisíc měsíčně a k tomu ještě příspěvek na auto.

To nefantazíruji, to je reálná zkušenost z naší ulice. Zbývá jen dodat, že babička s dětmi bydlí v soukromém pronajatém bytě s tržním nájmem. Tedy žádná ubytovna pro sociálně slabé...

V ulici žije ještě jedna rodina stejného etnika jako ta první, ovšem v obecním bytě 1+1, pronajímaném v režimu sociálních bytů. Pán chodí normálně do práce, paní je doma a stará se (vzorně) o své dvě děti. Ty chodí do normální školy, jsou slušné a evidentně dobře vedené. V domě, kde je celkem 12 bytů, s nimi žádné problémy nejsou; v domě ani v ulici si na ně nikdo nikdy nestěžoval, naopak, docela je tu máme rádi.

A otázka na konec: která rodina má evidentně vyšší životní úroveň? Odpovím: ta, kde taťka pracuje, to není.

Otázka je, co je špatně?

1) Ty částky, které "taťka" dostane jsou příliš vysoké. Pak si ale neumím, představit, že bych z toho vyžil.

2) Mzdy (obecně) jsou příliš nízké.

Každopádně skutečnost, o které píšete je pro jistou skupinu lidí demotivujícím faktorem, aby šli pracovat.

Jak z toho ven? To opravdu netuším a mám pocit, že to netuší ani politici a ani si s tím nelámou hlavu. Z cizího (státního) krev neteče. I když já si myslím, že zatraceně teče.

Jinak docela dobrý článek. karma

Toto, je typická - středopravicová úvaha rozumného člověka. Střed jako nepopírání solidarity - pravicový postoj, toho odpovědného. Začíná se od sebe, dítě pak jako vrchol hodnoty života. Nepořizoval jsem děti pro přídavky - pobírat obolus na jejich obědy, bych se styděl. S tím se ovšem volby vyhrát nedají. Na krev - pot a slzy, již nikdo neslyší. Slyši se na - Zdroje jsou - prostě to uděláme - nespíme a makáme. Až se člověk probere, tak zjistí - Jo makají - Do mé kapsy, poctivce ...

Všimněte, si že ve volbách jsou úspěšní ti, kteří proti té určité skupině rádi vystupují (Okamura, Zeman, Čunek) a naopak, kdo se jich pořád zastával (Dienstbier), tak v politice skončil.

Smutné a to jste pominul třeba, že neplatí třeba poplatek za televizi nebo si mohou zažádat každý rok o nenárokovou částku na vybavení domácnosti 30 tisíc a když jich přijde na úřad víc stane se z nenárokové nároková částka. Maminka může být kontinuálně na mateřské a pán domu může vyplnit čekání na zaměstnání, které nepřichází, nějakou sezónní prací.

Svobodná pracující matka+dvě děti+nesezdaný pracující druh=15000.- doplatek na bydlení

Perfektní blog.Dal jsem karmu a