Kdo se omluví za kolektiv?

Itálie zahání lodě s migranty od svých břehů, Německo přiznává, že jejich promigrační politika nefunguje, Rakousko ruší problémové mešity a v Paříži se rozhodli rozehnat desítky nelegálních táborů migrantů přímo v ulicích města.

V těchto dnech je to zhruba tři roky od doby vypuknutí hlavní migrační krize směrem do Evropy. Máme ještě v živé paměti ty nekonečné lidské hady, ty zástupy valících se doslova přes mrtvoly, když tábořili třebas na hřbitově a zahřívali se pálením smutečních věnců. Ale bohužel také ty mrtvé, kteří umírali bolestivě mladí rukou muslimského teroristy. A taky si pamatujeme těch zuřivých diskuzí pro a proti. Těch blogů, popsaného internetového papíru a litry virtuální tiskařské černě. Těch bylo až na stovky, ba tisíce. A kdejaký nikdo a lecjaký nicnejsem se rázem chopil příležitosti a svého Wintonova komplexu a začal se zviditelňovat pod rouškou lidství, humanity a empatií nevěda ani ke komu a pro koho. A těch nácků, fašistů, rasistů a bůhví čeho ještě jsme si tehdy od nich vyslechli. Z toho by Hitler poskládal rovnou tři nové stalingradské divize. Alespoň tedy papírově.

Je tedy čas rekapitulovat.

Začněme třeba u HateFree (Culture), skupina lidskoprávních aktivistů vystupující pod záštitou státní Agentury pro začleňování. Vzpomínám si na jejich "vyvracení" hoaxů o uprchlících. Prý není pravdou, že se s uprchlickými vlnami do Evropy sveze i celá řada teroristů, protože ti, kdyby chtěli, cestují oficiálními cestami. Byla to pravda, přišli s uprchlíky a vydatně vraždili. Prý k nám přicházejí lidé vzdělaní, kteří chtějí pracovat a normálně žít. Ne, přes 50% z nich nemá ani základní vzdělání a nechtějí pracovat. Prý není pravda, že budou obtěžovat, terorizovat a znásilňovat ženy jenom proto, že pochází z jiného kulturního prostředí. Bez komentáře. Takže jediné, co tento spolek s podivným názvem a ještě podivnějším zaměřením vyvrátil, je sám sebe.

A můžeme pokračovat vzpomínkou na gradující cenzuru té doby, jež nám bohužel tak nějak už zůstala podnes. Jako nevhodné, ba přímo odporující slušné diskuzi byly mazány příspěvky o posílání lodí s uprchlíky zpět na širé moře, poslání armády na hranice, či uzavírání mešit a vyhošťování militantních imámů. To vše už dnes máme, to vše je už dnes realita. Německo uzavřelo hranice armádou, Itálie nepřijímá a Rakousko uzavírá a vyhošťuje. Francie rozhání divoká tábořiště ještě divočejších lidí bez jména, minulosti a dokladů, Švédsko nepřijímá, Dánsko zpřísňuje a zabavuje migrantům hotovost atd. O tom všem se lze dnes docela pohodlně dočíst na internetu, takže argumentační nouze už nehrozí a doba temna stylem co bude až bude a co by bylo kdyby bylo už pominula. Dnes platí že už je, a bohužel se vyplnil ten horší scénář ze tří možných a to: bude to dobré, bude to zlé, a všechno je to jen zlej sen. A tak by bylo pikantní, kdyby ti dřívější cenzoři banovali dnes příspěvky a rušili účty svým redakčním kolegům za takové články. Fakt tohle vidět a umřít.

Nebudou, já vím. Co se smělo včera, když běženec byl ještě uprchlík, neplatí už dnes, kdy se stal přes noc migrantem. Ale přesto by bylo věcí slušnosti aby se nám, tehdejším skeptikům, někdo omluvil. Stačilo by jen tak nějak na půl huby, poklepáním na rameno, trocha uznalého pokývnutí, či říct jen: sorry, jako. Jeden spravedlivý tak nějak za celý kolektiv. Tak co, najde se aspoň jeden takový?

Já vím, nenajde. Jedna polovina z oněch dřívějších sluníčkových optimistů si stihla už převléknout kabát a ta druhá zaslepená si odmítá stále přiznat realitu. No nic. Tak zase příště.