Každý chvilku tahá pilku

Příznivci A.Babiše v reakci na aktivity jeho odpůrců založili proti Milionům chvilek opoziční platformu Každou chvilku milion. První vystoupení se uskutečnilo na ploše Letiště Miloše Zemana. Kachnajakousvětneviděl byla u toho.

Je 31.listopadu odpoledne a plocha záložního pražského Letiště Miloše Zemana v Tlučhubově u Prahy je nebývale zaplněna davy lidí. Z reproduktorů kvílí Eva a Vašek místy tlačeni Poupaty. Nad hlavami vlají vlajky s erbem Agrofertu v národních barvách ANO a heslem: jeden šéf, jedna pravda. Ve stojanech po obvodu plochy jsou naskládané strojově normalizované billboardy s nápisy: ANO, ano! / NE ne ANO! / Ano Ne ne ANO! / a ANO, to je jediná pravda!. Před nimi se vine řada dlouhých pultíků s naskládanými koblihami a konvicemi se žitným kafem. Nenechám se dlouho pobízet a přistupuji.

"Vy jste volič ANO? probodává mě pohledem chlapík z obsluhy.

"Ne, teda ano," opravuji se rychle, "ne ne ano, podle toho, co chcete zrovna slyšet," snažím se své přeřeknutí přehrát do vtipu.

"Takže jste," přikývne blahosklonně, "nabídněte si."

"Jaká je v tom náplň?" všechny vypadají ze shora stejně pocukrovaně.

"To poznáte až zítra ráno," dolívá vodu do jedné z konvic, aby byla stále plná.

Vybírám si tu největší a jdu se vetřít do davu (později pak zjišťuji, že byla plná vzduchu a bez náplně).

Nakláním se do jednoho chumlu lidí a chci se zviditelnit: "to je totalita, každý má právo na svůj názor, proto jsme cinkali?" zahřímám. Ostatní zmlknou a po chvíli mi začnou halasně dávat za pravdu. Obkroužím vedlejší spolek a do škvíry mezi hlavami vykřiknu: "to je demokracie, každý má právo na svůj názor, proto jsme cinkali?" opět sklízím salvy souhlasu. Test opakuji ještě několikrát se slovy: fuj, hanba, bravo, ano to je pravda, to jsou lži apod. Vždy s kladným hodnocením zúčastněných. Olíznu si zbytky cukru z prstů a navléknu vestu s nápisem PRESS. Do ruky beru mikrofon. 

"Vy jste z lisovny? A budete mluvit na tribuně?" obrýlený chlapík ve vytahaném svetru myslí svou otázku zjevně upřímně. Přehazuji tedy žlutou vestu na rub a objeví se nápis TISK. Chlapík zamžiká očky: "vy jste z tiskárny? A budete mluvit na tribuně?" Nechávám ho jeho myšlenkám a vyrážím. Míjím řečníka, který si z kartonu od koblih udělal malý stupínek: "máme třicet procent, to je nás přes tři miliony voličů. A každý zná ve svým okolí aspoň jednoho, kdo s ním úplně souhlasí. To už je nás skoro sedum milionů. Tak kdo je tady většina? A máme se snad podřizovat menšině?" Posluchači ho odmění bouřlivým potleskem.

Odchytávám si prvního respondenta: "Proč jste na akci Každou chvilku milion?"

"Protože nesouhlasím s chvilkařema."

"A s čím konkrétně nesouhlasíte?"

"S tím co říkají," nenechá se zaskočit.

"A tedy konkrétně s čím nesouhlasíte?"

"Se vším, oni jsou proti němu zaujatý. Chtěli by změnit volby, víte?" bojuje jako lev.

"A s čím naopak souhlasíte?"

Vyvalí oči do podoby dvou kedluben, ale pak se chytí: "tady s tím já souhlasím. Taky se vším."

Odpoutávám se k dalšímu: "Co vám vadí na tom, jak lidé kritizují Babiše?"

Břichatý chlapík si, nevím proč, nasliní prsty: "protože jsou to jen samý lži. A co Kalousek? Kolik ten toho nakrad, kradač jeden zlodějský! A kdo přidal důchodcům, ha? A ODS? Kdo přidal důchodcům? No oni ne! A kdy se máme nejlíp? Ha? No za Kalouska ne, ten jenom kradl, kradač jeden zlodějský. Dneska máme ty čísla. O tom jak se máme dobře. Kdo třeba přidal důchodcům, ha? No Kalousek ne!"

Stranou davu spatřím babičku o holi a jdu se na to přidání důchodcům optat přímo u zdroje.

"Víte, panáčku, já se nemám zle. Bejvalo i hůř," babička mluví tiše s milým úsměvem na vrásčité tváři, "dneska můžu jezdit vlakem zadarmo."

"A jezdíte? Využíváte toho," konečně konkrétní rozhovor o něčem.

"Ale vůbec ne, jakpak? Vždyť já bych po těch schůdkách už ani nevylezla. Já bába stará."

"Tak v čem se máte líp, jak to poznáte?"

"Otík mi to říkal. On tomu rozumí. On se o to moc zajímá. I k volbám chodí a sem mě přivezl taky on."

"A Otík je kdo?"

"No přeci můj vnuk! Tuhle jste s ním prve mluvil na mikrofon!"

Zkouším to napočtvrté. Jednou to musí vyjít.

"On odstavil všechny ty oligarchy od penězovodů, prostě jim to zrušil, všem."

"A koho konkrétně, co zrušil? Vždyť přeci státní místa naopak ještě zřídil?"

"Všechny ty oligarchy zrušil. Co si posílali miliony do daňovejch rájů a nedanili je u nás. Babiš daní u nás. On si ty dotace zaslouží. Páč daní tady."

"Ale přeci se nedaní peníze, ty si může každý poslat kam chce, ale zisk. A ten se daní vždycky tam kde vznikl?" upřímně to nechápu.

"A taky daně snížil, všem. Lidem se ulevilo, dost ušetřili."

"No já bych řekl, že naopak zvýšil a zavedl nové poplatky, ne?"

"A taky daně vybírá líp. Vybral jich víc a pořádněji," chlapík si už pomáhá vypočítáváním na prstech.

"Tak počkejte, daně odpustil, ulevil lidem a přesto jich vybral víc?"

"A jak ti oligarchové privatizovali, to už nevidíte? Všechno převlečení bývalí komunisti a StBáci, kteří při tunelování republiky přišli přes noc k fabrikám a milionům. No milionáři jsou to dneska, moc nekoukejte. A zadarmo, jen podvodama a vysáváním státních penězovodů. A to jim Babiš zatrhl. Už ani jeden z nich. Proto ho nemají rádi a chcou ho zničit. Ale on se nedá! Protože mu jde o nás, o lidi, o republiku, víte?"

Koblížek se přihlásil o slovo dřív než ráno, jak mi slibovala obsluha u stánku. Zatnu půlky a lehce se předkloním. V hlavě mi šrotuje jediné: kam? Pak si vzpomenu na onoho zvídavého chlápka ze začátku: vy budete mluvit na tribuně? ANO, budu. Už jsem se rozhodl!