Co má společného déšť, tornádo a zrušená sbírka pro rodinu prof. Ptáčka?

Poslední dny se z médií dozvídáme, že se na nás valí déšť a že možná dojde k povodním. Mark Rieder (ředitel ČHMÚ) včera řekl, že doufá, že ztráty na majetku a životech budou co nejmenší.

Na českých sociálních sítích se poslední dny rozebíralo, jak je možné, že prestižní psycholog prof. Ptáček spáchal sebevraždu a zda je OK, že by jeho rodina získala peníze z veřejné sbírky. Bulvární plátky tedy pro jistotu zkontrolovaly katastr nemovitostí, aby si náhodou paní Ptáčková nepřišla na nějaké peníze, které si „podle etického standardu české společnosti“ možná nezaslouží. Negativní komentáře se množily, a tak se platforma Donio radši rozhodla sbírku pro rodinu ukončit. Paní Ptáčková následně vydala veřejné prohlášení, kde se ve své tragické situaci musí navíc veřejně vyjadřovat k rodinnému majetku a vysvětlovat, že mají hypotéku na dům a spoluvlastní nějakou další nemovitost, kterou ale dost dobře nejde prodat. Jak jednoduché pro hodně lidí je vědět, co by rodina, která přišla o tátu a manžela, měla či neměla dělat a jak na tom je finančně? Nejvíc lajků vynesly diskuzní „příspěvky“, že se nyní vdova snaží na smrti manžela vydělat a jak to asi vlastně v té rodině fungovalo. Všechny tyto komentáře ale vůbec nic neříkají o rodině Ptáčkových, zato hodně ukazují o úrovni diskutujících.

Sbírka je ukončena... A přišla další zpráva, která odplavila tu předchozí: Bude pršet! Hodně pršet! Možná budou i povodně. Přirovnání úhrnu srážek k roku 1997 a 2002 vzbudila mezi davem očekávatelně požadovaný zájem. Je opět o čem psát, natáčet rozhovory, diskutovat. Z odborníků na možnou psychologickou pomoc pro rodinu prestižního psychologa a řízení rodinných financí neznámé domácnosti se stáváme odborníky na hydrometeorologii.

Za pár dní pršet přestane a možná přijde vichřice, možná bude hodně sněžit a možná bude naopak sněžit málo. Přesto mi přijde, že založená a rychle zrušená sbírka pro rodinu Ptáčkových, tornádo na Moravě v r. 2022 a déšť, který nyní dopadá na naše území, mají něco společného.

Je to český příznačně zvrácený vztah k pojištění.

Po tornádu 2022 zjistila Česká asociace pojišťoven, že 84 % (!!!) jihomoravských nemovitostí je špatně pojištěno.

Pokud jde o celou ČR, odborné odhady tvrdí, že cca 40 % nemovitého majetku občanů není pojištěno. A z těch zbývajících 60 % nemovitostí se sjednanou pojistnou smlouvou víme, že je správně pojištěno pouze cca 30 %. Tzn. že pouze 18 % majitelů nemovitostí si rozumně ošetřuje riziko, že o svůj majetek může přijít.

A jak jsme na tom, pokud jde o hodnotu nejvyšší – lidský život?

Otec tří dětí, živitel rodiny splácející hypotéku na dům... na domov pro jeho rodinu – bez ohledu na zmíněnou rodinnou tragédii – by přeci měl mít dostatečně vysokou životní pojistku.

Jenomže česká statistika, pokud jde o pojištění toho nejcennější (tedy lidského života) – je ještě smutnější, než pokud jde o pojištění majetku. Podíl předepsaného pojistného u životního pojištění na celkovém předepsaném pojistném byl za r. 2023 pouze 30 %. Sice celkově předepsané pojistné na životní pojištění lehce stoupá, ale podíl vůči celkovému předepsanému pojistnému klesá. Jinými slovy platíme za životní pojištění z roku na rok více peněz, ale mnohem více si jsme ochotni připlatit na majetkové hodnoty.

Pro srovnání v Německu dosahuje tento poměr životní vs neživotní pojištění cca 62 : 38.

Co si tedy my Češi rádi chráníme a pojišťujeme? To, co musíme – např. auto. A když už jsme v pojišťovně (nebo na nějakém internetovém srovnávači) a máme doma čerstvě dovezenou Octávii z Německa za 600 tis. Kč, tak si k tomu povinnému ručení, které bychom raději ani neuzavírali (protože to je přeci pojištění pro někoho jiného) pro jistotu připojistíme rozbití čelního skla, krádež, živel, srážku se zvěří a vandalismus. Za komplexní pojištění nového plechového člena rodiny zaplatíme cca 20 tis. Kč ročně (s téměř plně vyježděnými bonusy).

A co s tou rodinnou nemovitostí, jejíž hodnota za posledních pět let vzrostla skoro o 100 %? 3KK v paneláku za 8 mil. Kč, rodinný dům za 10 – 15 mil. Kč. „Má smysl to vůbec pojišťovat, když pojišťovny se stejně cukají, když mají něco zaplatit?“ Mimochodem za rok 2022 ze živelního pojištění zaplatili cca 6,5 mld. Kč. A kolik by takové pojištění rodinného domu stálo? 6 – 10 tis. Kč ročně? To je přeci moc za krytí největší majetkové hodnoty, které běžně česká rodina dosahuje.

No, pokud si na byt či dům vezmeme hypotéku, pak nám banka řekne, že si nemovitost musíme pojistit. Takže tady se zase pojistit musíme. Ani bych se nedivil, kdyby se zjistilo, že těch 18 % dobře pojištěných českých nemovitostí, o kterých jsem se výše zmínil, jsou z velké části nově pořízené nemovitosti na hypotéku s čerstvým pojištěním.

Pojištění žadatele o hypotéku není nutná podmínka pro získání úvěru. Jsou za to slevy z úrokové sazby, ale životní pojištění k hypotéce není nezbytné. Je to jednoznačně správně... ale mělo by být finančním poradcem určitě doporučované, pokud v té nemovitosti klient či celá rodina bydlí. Cenotvorba životního pojištění je složitá otázka, ale řekněme, že je možné solidně pojistit čtyřčlennou rodinu za 2 – 3 tis. Kč měsíčně. A to už si člověk rozmyslí. Vždyť taková rodina bude platit těch 20 tis. Kč za pojištění auta, k tomu 10 tis. Kč za pojištění bytu a ještě aby platila 30 tis. Kč ročně za pojištění životní!?

Netroufnul bych si kohokoliv soudit za to, že zakládá veřejnou sbírku. Myslím, že takový člověk je v zoufalé situaci a člověk se stává člověkem právě tím, že má soucit a umí nezištně pomoct v nouzi i cizímu. Přímo se mi hnusí veřejné diskuze, ve kterých je odsuzována rodina v tragické situaci za to, že požádala o finanční pomoc. Ano, situace šla vyřešit jinak, ano, mohla pomoct životní pojistka, ano, sebevražda není řešení. Ale tyto reakce v zemi, kde naprostá většina lidí má vztah k majetku a hodnotám jako je život nebo odpovědnost velmi dětinský, vyznívají prostě trapně. Osobní propojištěnost těchto diskutujících se dá očekávat, statistická data totiž napovídají celkem jasně.

Pokud tedy skutečně přijdou během následujících dní povodně nebo záplavy, jsem si jistý, že neukážeme o sobě o moc poučenější přístup k pojištění, než jsme ukázali před dvěma roky.

V případě pojištění si tedy na závěr dovolím formulovat dvě univerzálně platná doporučení:

(1) Pojištění je nezbytné sjednat PŘED škodní událostí, nebo PŘED vznikem situace, která by ke škodě mohla vést.

(2) Platit pojištění ještě neznamená být správně a dobře pojištěn.

Takže stejně jako v době, kdy člověka začne bolet břicho a je objednaný na ultrazvuk, je už na sjednání pojištění pozdě, je pozdě nyní na sjednání pojištění pro případ povodně či záplavy, pokud se bojím toho, co přijde během následujících pár dní. Každý pojistný produkt totiž musí splnit tzv. kritérium nahodilosti.

A zároveň je dobré si uvědomovat, že pokud jsem si před 10 lety sjednal nějaký pojistný produkt od kamaráda, co už devět a půl roku v oboru nepracuje, neznamená to, že když ten produkt stále platím, že mi plně pokryje každou škodu, která se mi stane.

Přeji všem, aby pojištění nikdy nepotřebovali. A přeji těm, co se rozhodnou život risknout bez pojištění, aby nikdy nemuseli zakládat veřejné sbírky nebo žádat stát o podporu.

Přál bych si, aby se 35 let po revoluci konečně začal měnit přístup Čechů k majetku, životu a odpovědnosti, abychom se o tyto hodnoty dobře starali a když je to potřeba, abychom si tyto hodnoty patřičně pojistili. Jsem názoru, že pokud bychom se každý – kdo můžeme – dokázali postarat sami o sebe, zbylo by dostatek peněz i pro ty, co se pojistit či postarat o sebe nemohli.