Když si čtu o českém zdravotnictví a přidám k tomu něco z vlastní zkušenosti, tak si dokážu docela dobře představit, že český národ skutečně pomalu vymře.
Jakmile vyjde na internetu nějaký článek o českém zdravotnictví, rozvine se následně rozsáhlá diskuse. Jedni plány na přestavbu zdravotnictví chválí, to jsou zřejmě ti mladší, kteří zdravotní péči doposud nepotřebovali. Tedy mimo prášků proti bolení hlavy, pálení žáhy, nebo chřipky. Pro jejich názor platí staré čínské heslo "tele se nebojí ani lva, protože je tele". Druzí záměry pánů ministrů kritizují. To jsou ti, kteří jsou na zdravotnické péči nějakým způsobem závislí. Většinou ty starší ročníky, které trápí i jiné nemoci, než mladou generaci. Ti musí žít se zdravotnictvím takovým, jaké je. Pro ty platí "z vody na most nenachčiješ, když jsi v ní až po krk".
Páni politici budou do omrzení omílat jejich mantry o tom, že na špičkové zdravotnictví pro všechny nejsou peníze. Místo aby přiznali, že problém je jinde. Totiž v kvalitě lékařů.
Z vlastní zkušenosti: Kdysi jsem si utrhl při stavbě chalupy levou plíci. Odborně "přivodil jsem si pneumothorax". S bídou jsem se dovlekl do auta a dojel k mé závodní lékařce, paní doktorce Klíčové (budiž jí tímto postaven pomník). Mnohými nenáviděná praktická lékařka. Velice rychle totiž uměla poznat, kdo je pacent a kdo je simulant. S těmi druhými zacházela skutečně razantním způsobem.
Ale k věci: "Paní doktorko, nemůžu dejchat," zaskřehotal jsem."Tak se svlíkněte!" Vzala fonendoskop a prošmejdila mi s ním hrudník z obou stran. Pak řekla "voblíkněte se a počkejte si v čekárně." Tak jsem čekal. Ne dlouho. Přijela sanitka a za půl hodiny jsem seděl v nemocnici před rentgenem a za další půl hodiny jsem ležel na plicním oddělení. Kolik to celé zjištění mé choroby stálo, to nedokážu odhadnout. Ale rozhodně ne tolik, co by zřejmě stálo dnes, kdy každý sbírá body pro pojišťovnu.
Proto já vidím problém zdravotnictví v kvalitě lékařů. Můj otec byl také lékař. Vykládal mi , jak jich do prvního ročníku nastoupilo tolik, že v posluchárně seděli i na schodech. Numerus clausus neexistoval, neboť to nevadilo. Z těch všech jich nakonec odpromovalo padesát. Tím se, podle táty, automaticky zaručovala kvalita vzdělání. Taky říkal, že "vyštudovat může každej blb, pokud má sicflajš". Ale na medicině prý bylo minimum těch, kteří to vydrželi. Pro tolik žádaný titul si šli prostě jinam.
Za komančů se pak táta poopravil. Říkal"...pokud má nahoře strejčka". Dnes by se musel opravit znovu: Musel by říkat"...pokud má prachy".
Chtěl bych v dnešní době vidět kteréhokoliv vysokoškolského profesora, který by si troufl mezi studenty řádit takovým způsobem, jako mezi nimi za První republiky řádili páni profesoři anatomie. Heslem jednoho z nich bylo "Nepřednáším skoro nic a zkouším víc, než všecko!" a zřejmě to bylo všeobecnou normou.
Dnes je normou státní příspěvek na každého studenta. A tak i s oslem je třeba zacházet v rukavičkách, protože pokud se oslík otřásá, padají dukátky. Takže jsme na tom dnes tak, jak jsme. Zřejmě nepotřebujeme příliš všestranně vzdělaného lékaře. Stačí specialista. Jeden se naučí obsluhovat rentgen, druhý cétéčko, třetí EKG. Ale mašinky za miliony ty doktory, za které jsem zmínil paní doktorku Klíčovou, nenahradí. Pouze zdraží lékařskou péči.
Jistě, máme špičkové lékaře, máme pana doktora Pafka a další. Ty vystavujeme ve výkladní skříni našeho nového zdravotnictví. A samozřejmě je tu i řada dalších, těch neviditelných, opravdových lékařů, kteří si medicinu vybrali jako poslání, jako službu lidem. O těch se moc nepíše, ani nemluví v televizi. Leda, když se oprávněně ozvou, že už mají dost toho, aby za almužnu sloužili stovky přesčasů měsíčně. Ale ti dneska drží naše zdravotnictví nad vodou!
A už vůbec se nemluví o těch, pro něž je vzorem ten starý doktor Cvach z Nemocnice na kraji města a ze kterých má každý primář strach jako čert z kříže, co mu zase provedou.
Takoví si ale brzy najdou místečko v lékařské administrativě. Od okresní úrovně až po ministerstvo. A ti pak, v kombinaci s našimi politiky, spolehlivě nakonec přivedou naše zdravotnictví na buben. A vtip, který se vykládal za komančů, se stane skutečností:
"Jste nemocen? Tak přeplavte Vltavu!" Pokud pacient přeplave, není nemocen. Pokud nepřeplave, není co řešit.
A český národ začne vymírat.
