Stav utkání 1:0 !

„Pitomec Bárta napsal to, co si ostatní jenom myslí.Další věta, která pravděpodobně vejde do dějin české politiky. Ale tato věta, kterou teď asi dáme taky tesat do kamene, by správně měla znít „Pitomec Bárta napsal to, co se má dělat potichu“.

Pan Bárta, mladý a dravý byznysmen, mimo policejní akademie zajisté absolvoval i různá školení a kurzy o budování dynamické osobnosti a určitě i kurzy menedžmentu.

A tam mu vtloukli do hlavy, že každý manažerský projekt je třeba podrobně rozpracovat, stanovit cíle, rozepsat úkoly, pro každý z nich vybrat ty vhodné lidi a pak plnění úkolů důsledně kontrolovat. Což pan Bárta zřejmě bod po bodu učenlivě udělal.

Ale v  kurzu mu zjevně neřekli to nejpodstatnější: Že si konečný cíl toho společného snažení musí nechat pro sebe a nesvěřit se s ním  ani manželce. S touto mezerou ve vzdělání to pan Bárta nejen vyžvanil všem podřízeným, ale dokonce to i všecko sepsal. Za to jej Jeho Jasnost, jako verzírovaný politik, taky důrazně a zcela oprávněně pokárala.

Když se teď páně Bártovy plány, ta jeho Obchodní koncepce, dostaly na veřejnost, nastalo určitě mezi politiky, a zajisté i mezi kapitány našeho průmyslu, zděšení veliké!

Samozřejmě, že bylo třeba toho Nýmanda, který se cpe kam nemá, odkázat do patřičných mezí a nakopat mu zadek! Ale na to přece musela stačit aféra s fízlováním a uplácením politiků! Že pánové z tisku nedokázali ty svoje pitomce a novinářský hnůj udržet na uzdě a dovolili tu Obchodní koncepci publikovat,  to je přece do nebe volající svinstvo!

Co když teď někoho napadne, že ten byznysplán třeba ani nevymyslel sám, že jej jen sprostě okopíroval od pánů z velkoprůmyslu a velkobank?! … Ale události v české politice se teď, naštěstí, valí tak překotně, že taková drobnost určitě za pár dní vyšumí.

Co bude následovat je prozatím ve hvězdách. Stav utkání je 1:0 a nový ministr dopravy vbrzku vrátí běh věcí co nejrychleji do starých kolejí.

A pan Bárta, s Obchodní koncepcí v troskách a hlavu plnou temných myšlenek na pomstu, si snad konečně vzpomene na staré poučení, platné už od dob totality:

„Když myslíš, tak nemluv. Když mluvíš, tak nepiš. Když napíšeš, tak se nediv!“