Proč chci, aby stát nechal Vietnamce na pokoji.

Koupil jsem si za Kč 2600 botky světové značky. Samozřejmě, jak uvnitř napsáno, Made in Vietnam. Vydržely mi dva roky. Potom začaly nejprve ztrácet formu a barvu, pak začaly praskat ve švech. A tak jsem si koupil obuv téže světové značky za 450 Kč, u Vietnamců. Samozřejmě padělek. S kvalitou nebyl problém. Vydržely přibližně totéž co originál. Místo výroby sice uvedeno nebylo, ale znáte to: „Vypadá to jako kachna, kejhá to jako kachna…“ Pročež  předpokládám, že byly taktéž vyrobeny ve Vietnamu, ne-li ve stejné dílně co ty originální za 2600. Leda že by si padělky Vietnamci nechávali vyrábět v Číně, jestli to tam vychází levněji.

Při úředním posuzování se přihlíží k tomu, má-li výrobek logo. Má-li logo a nemá fakturu, je to padělek. Fertik! Kvalita s tím nemá co dělat.

Konečný spotřebitel, ten s průměrným příjmem, (který je navíc, nota bene, většinou menší, než ten úředně vypočtený), ten ke kvalitě taky nepřihlíží. Ten se především podívá na cenu. Je-li cena přiměřená, s možnou kvalitou se už předem smířil. Hlavně, že je tam, třeba falešné, logo. A je mu fuk, že je na něm, na spotřebiteli, právě páchán zločin nazývaný  „klamání spotřebitele“.

Stát o své občany pečuje, neboť na to má zákony. Takže na klamající a podvádějící obchodníky vyšle zástupy celníků, policistů a magistrátních úředníků. A všecek ten padělaný kontraband s logem nechá naskládat do pytlů, sepsat, naložit na auta a odvézt do skladišť, kde se hromadí a eviduje.

To všecko za peníze daňových poplatníků, kterýchžto peněz má stát údajně trvalý nedostatek. Přitom je to nekonečný boj a hlavně nekonečné vyhazování peněz. Každá prázdná tržnice je brzy opět plná...Není to  typické „mrhání penězi daňových poplatníků“, jestli si smím dovolit použít tuhle oblíbenou frázi našich politiků?!

Ale proč?!, ptám se!

Máme přece „svobodný trh“ a „svobodné podnikání“.  A co je tedy státu do toho, jestli nějaký Vietnamec, nebo Číňan, nebo Čech, vyrábí nebo prodává padělky výrobků světoznámé firmy? To je snad záležitost těch dvou?!  Ať laskavě ta světová firma padělatele zažaluje podle příslušných zákonů a nechá jej zavřít až zčerná! Ale za svoje peníze, ne za moje!! A za svoje peníze ať si pak ty padělky odveze do svých skladů,  odkud je zcela legálně může vydistribuovat (ó ta krása češtiny!) do své sítě franšízových prodejen. Protože kvalitou se nebudou nijak lišit.

A „klamání spotřebitele“ ? Spotřebitel si už dávno zvykl, že je klamán, politiky počínaje. A naučil se, že pokud si nepomůže sám, stát mu nepomůže. Neboť stát k tomu účelu pouze zřizuje úřady a každý ví, že většina úřadů je na to, aby úředníci nestáli ve frontě před Úřadem práce.

Oči mi mohou vypadnout z důlků, když prodejna, všecko špígl-nikl, nad vchodem neón „LUXUS“ jak kráva, má najednou přes celou výlohu americky nápis „FOR SALE! 60%“.

Být dáma, co si tam včera koupila za padesát tisíc šatičky, které dnes bude nosit každá nána z ulice za půl darma, tak mě na fleku klepne pepka!

Tohle snad není podvádění spotřebitele?! Nechápu, proč se dámy nedají dohromady, nevlítnou tam a neroztřískají jim ten krám na ouhrabky! Ale třeba jen neumějí americky.

Nechci všecko vidět jen černě! Dokonce jsem si jednu dobu myslel, že ty státní razie v tržnicích přece jen  mají úspěch. Všiml jsem si, že padělků světových značek ubylo. A přibylo výrobků bez označení. Třeba bundy. Některé docela kvalitní. Skoro jako bundy světových značek bez značky. Jednu jsem si koupil.

Když tuhle chtěla manželka bundu dát do pračky a vytahovala všecko z kapes, vyšly na světlo dva plastové sáčky. V jednom byly tři náhradní druky a v tom druhém nášivky hned pěti světových značek.