Jezdíváme s manželkou do ciziny. Teda do eurozóny, většinou. Jednak proto, že tam navštěvujeme příbuzné, jednak jen tak - na čumendu. Hory, řeky, památky.
Když odjíždíme z domova, máme v peněžence eura. Modrá, zelená, žlutá - prostě všelijaké bankovky. Když se vrátíme, máme kapsy plné drobných. Všecko v kvalitním kovu. Asi měď, mosaz a bronz, jak podle barvy odhaduji.
Tak je vždycky sesypeme na jednu hromadu a vybereme z ní dvojeura, jedoeura, půleura a dvaceticenty k příštímu použití a zbytek, centy, dvoucenty, pěticenty a deseticenty, nasypeme do sklenice od okurek. Za ta léta už jich tam je, i se sklenicí, skoro tři a půl kila.
Jiní, jak se dozvídám od známých i jinde, tyhle drobáky dávají dětem na hraní, nebo je prostě vyhodí do koše. Někteří, ti movitější, vyhazují dokonce i ta eura.
Nedovedu si představit, že výrobní cena jednoho eurocentu je menší, než ten jeden eurocent. Při dnešních cenách surovin, energií a platů evropsko-unijních úředníků bych to odhadoval tak, nejmíň, na jeden a půl centu. Plus DPH, samozřejmě. Možná to přeháním, ale určitě je výroba těch drobáků o hodně dražší, než jejich nominální hodnota.
A tak mi vrtá hlavou, proč banky, neustále vymýšlející, jak přijít lacino k dalším milionům, nepostaví v každé větší provozovně speciální automat do kterého by ovčan hrstí nasypal tohle eurosmetí, robot v bedně by mince hbitě přepočítal, samozřejmě zaokrouhlil na celá eura směrem dolů, aby pak, po příslušné srážce manipulačního poplatku třeba 10%, vysolil ovčanovi eura, dvoueura, případně, v mém případě, dokonce i nějakou tu eurobankovku. A banka by pak tu drobotinu jen sesypala do pytlů a s malou, třeba 20%, přirážkou prodala Evropské bance, Ta by na tom vydělala také, protože by tak mince získala levněji, než kolik ji stojí nová ražba.
A vydělal by na tom i ovčan. Jednak tím, že by to eurosmetí zhodnotil, jednat tím, že by ušetřil za nové kalhoty, protože by mu ty drobáky svojí vahou neroztrhaly kapsy.
Divím se, proč na to banky, tak vynalézavé ve vymýšlení nových služeb pro zákazníky, doposud nepřišly. Ale kdo ví? Možná banky vědí více, než my. Třeba se Evropská banka poučila v Česku a v brzku zavede zaokrouhlování. Do padesáti centů směrem dolů, od padesáti směrem nahoru. Pěkně úsporně na celá eura.
To by pak ovšem ten můj nápad přišel s křížkem po funuse. "Esprit d´escalier" tomu říkají Francouzi.
