Jak jsme na tom s touto vládou?

Od voleb v roce 2010 neuplynul rok a počet občanů přesvědčených, že každá naše vláda je horší než ta předešlá, stále roste. Politici a poučení politologové namítají, že „jakou vládu jste si zvolili, takovou máte. Můžete si za to sami, tak teď nebrečte!“ Opravdu jsme si tuhle současnou  vládu zvolili?

Podívejme se, jak to s těmi volbami opravdu je:

Na počátku všeho byl oprávněný volič. Každý jeden z těch 8,5 milionu, v roce 2010. Ten je oprávněn jednou za pár let vhodit do volební urny svůj hlas. Čemuž se odborně říká „volební akt“. Jeho uskutečněním se z 8,5 milionů oprávněných voličů stává 5,25 milionů opravdových voličů. Co přišli k urnám. Těch dalších 3 a něco milionů nevoličů kteří k urnám nepřišli mizí vlastní vinou v propadlišti dějin.  Následovány těmi pěti a čtvrt miliony voličů, kteří  splněním volebního aktu ztratili smysl další existence.  Podobně, jako trubci ve včelím úlu.

Uskutečněním volebního aktu  se totiž uděje zázrak! Jakoby mávnutím kouzelného proutku se volič z masa a krve změní v  imaginární voličský hlas. A jen tomu se pak dostává další starostlivé péče.

Cílem je zjistit, které strany získaly méně než 5% voličských hlasů a nezasednou tedy v parlamentě, ale mají nárok na státní příspěvek a které strany nezískaly ani 1,75% hlasů a nemají proto nárok vůbec na nic. Teď už jde totiž také o peníze.

Sečteno, spočítáno, pidistrany, které kvůli demogracii jen volby zaplevelují, dostaly v posledních volbách dohromady skoro 10% voličských hlasů. To není málo, když uvážíme, že stát jeden každý volební hlas honoruje 100 korunami do příslušných stranických pokladen. Z peněz daňových poplatníků, jako výraz jejich díků za všecku tu předvolební dřinu, kterou partaje vynaložily, aby nám mohly dál zajišťovat naše budoucí blaho. Mají snad tyto peníze propadnout?! No tak to ani náhodou!

Naštěstí jistý pan d´Hont našel spásné řešení. Použitím jeho metody se totiž i propadlé voličské hlasy přemění v poslanecké mandáty a libý cinkot ve stranických pokladnách.

Dovolte mi krátký exkurs pro ty, kteří se v problematice voleb příliš neorientují:

Představte si pořádnou žranici. Ne nějakou vesnickou zabijačku. Takovou echt žranici, teda přímo recepci par excelence. Kde se můžete cpát po libosti a dokonce při tom i mlaskat. Takové žranice jsou ovšem jen pro pozvané. A mandát, to je právě taková pozvánka; do parlamentu.

Díky spásné d´Hontově metodě se miliony voličských hlasů  změní v těch zákonem daných 200 mandátů, spravedlivě rozdělených mezi všecky vítězné parlamentní strany. Včetně těch propadlých hlasů pidistran.

Jak vlastně vládní strany ve volbách skutečně dopadly? I s touto eskamotáží

TOP9 získala 16,7% hlasů,

ODS 20,22% a

VV 10,88%.

Celkem pouhých 47,80% všechny společně. Nic moc. Ani tu potřebnou nadpoloviční většinu pánové nespatlali dohromady.

Ale, jako Kristus zázračně přeměnil v Káni Galilejské vodu ve víno, d´Hont svojí metodou zázračně přeměnil voličské hlasy v mandáty. A díky tomuto, v pořadí už třetímu, zázraku naše současná vládní koalice získala v parlamentě 118 křesel, celých 59%. A právo velkohubě tvrdit, že jí voliči dali mandát. Houby jí dali! Dali jí ubohých necelých 48% hlasů.

Žádná nadpoloviční většina! Tato vláda nemá právo chovat se tak, jako kdyby nadpoloviční většinu voličů měla.

Jistě. Má 118 mandátů. Právně je to zcela v pořádku. Ale myslím, že by bylo slušné, když už ne morální,  kdyby tato vláda jako celek brala ohled  i na názory opozice, která jako celek nadpoloviční  důvěru většiny voličů má.

Ale mluvit v české politice o slušnosti a o morálce?….