Smoluňka či dluž s úvěry a spořením nesouvisejí

Pouze se teď nacházejí ve stejné budově.  A já z toho mám radost. Mám totiž ráda včely.  Moje náklonnost k tomuto sociálnímu hmyzu nijak neutrpěla ani tím, že jsem poměrně velkou část svého dětství strávila ve stavu oteklém. 

Zpravidla se jednalo o prsty na rukou, chodidla a samozřejmě ušní boltce. Ty si jako objekt útoku vybíraly včely nejčastěji. Myslím, že mě rodiče od jara do podzimu neviděli nikdy úplně souměrnou...

Babička s dědou bydleli na samotě u lesa a chovali desítky včelstev. Vůně propolisu, medu, vosku – to jsou moje kouzelné vůně dětství. Dokonce to platí i pro propolis vylouhovaný v kořalce. Babička tuhle tinkturu používala jako univerzální léčivý prostředek, mazalo se tím všechno: zvenku i zevnitř. Zvenku to pálilo, zevnitř ostatně taky, ale fungovalo to. Mimochodem, české výrazy pro propolis jsou právě smoluňka a dluž. Moc se nepoužívají, vlastně vůbec. Řekla bych, že je to tak dobře a že z řečtiny pocházející propolis je opravdu lepší. Na propolis jako zázračný lék nedám dopustit dodnes, i když už jsou úly na samotě u lesa prázdné a babičku s dědou vidím ve včelařských kuklách a hábitech jen na fotkách a ve vzpomínkách.

Jako dítě jsem se naučila včely ctít, nikdy je zbytečně neprudit, starat se o ně a jako dospělé mi pokaždé na zahradě udělají radost a srdečně je vítám. V posledních letech o to srdečněji, oč častěji se objevují znepokojivé zprávy o tom, že včely mizí. Přestože jsem toho o včelách docela hodně přečetla, vždycky jsem si myslela, že se jim nejlépe žije na venkově. Netušila jsem, že se jim daří dobře i ve městě. Dozvěděla jsem se o tom díky Raiffeisen Stavební spořitelně, která se rozhodla chovat včely na střeše své pražské budovy. Úplně mě to odbouralo. V pozitivním smyslu. Spořitelna k tomu má celý příběh, protože zjevně ví, že bez příběhu by to nikoho nezajímalo. Tentokrát to ale není příběh pro příběh, je to zajímavé, zábavné, poučné a navíc přínosné.

Finanční instituce mi většinou udělají radost, když mi na účet připíšou nějakou tu kačku zhodnocení, ale rozhodně bych nevěřila, že mě potěší chovem včel. Možná tahle firma nezaměstnává jen samé skvěle „vystajlované“ slušňácké mladíčky, ale pro svět kolem sebe něco doopravdy dělá. Není to jen vrkání s partou fanoušků na Facebooku na téma vlastní úžasnosti. Je to skvělý nápad, který pojmu firemní odpovědnost dává obsah. Vážím si toho, když někdo nechce být jen mladý, dynamický, okázale přátelský, ale když má pocit, že musí také něco vracet. Nepochybuji o tom, že se najde dost těch, kteří budou stále považovat firemní odpovědnost za manipulaci a snahu zalíbit se, za komplot těch, co vydělávají peníze. Ale to je jedno. Podstatné je, že ty včely tu jsou. Nechci opomíjet všechny další skvělé projekty, které řada zavedených bank a jiných firem podporuje, ale včely jsou prostě moje srdeční záležitost.

Až si teď na podzim budete dávat lžičku medu do čaje, vzpomeňte si, že na půl kila medu pracuje víc než 550 včel celý svůj krátký život. I stavební spořitelnu můžete mít rádi...