Hodinky nebo holínky aneb průměrný poplatek na klienta

Dá se spočítat průměrný poplatek na klienta? Rozhodně dá. Stačí vzít příjmy z poplatků a vydělit je počtem klientů. Ale myslím, že je to celkem ptákovina, která nic neříká.  

Možná se tak dají srovnat srovnatelné banky, které poskytují několik produktů. U velkých bank, které mají velké klienty a hodně sofistikovaných produktů, to nevypovídá vůbec o ničem.

Firma s obratem ve stovkách miliónů nebo dokonce v miliardách korun udělá za rok několik desítek i stovek tisíc transakcí, domácích i zahraničních a pořád je to jeden klient.

Stačí si představit společnost, která má například 2000 zaměstnanců a všem pošle na účet výplatu, a to celé dvanáctkrát za rok, to je 24 000 transakcí. K tomu se přidají odběratelé; taková firma jich bude mít spoustu, totéž na straně dodavatelů. Nepochybně bude mít nějaké úvěry, investice a další, složitější produkty. A pořád je to jeden klient. U takového klienta je objem poplatků řádově někde úplně jinde než u jednotlivce nebo rodiny.

Čím víc takových klientů banka v portfoliu má, tím zkreslenější údaj o poplatku na jednoho klienta je.

Myslím, že si můžeme přepočítávat, co chceme a nakonec bude pro klienta stejně nejdůležitější ukazatel, který se spočítat nedá: co za peníze, které zaplatil dostane a jak je s tím spokojený.

Celkem běžně platím kartou za nákupy přes internet, ale musím se přiznat k tomu, že když platím faktury, dávám přednost telefonnímu bankovnictví. Je to „old school“, stojí mě to víc, ale díky tomu, že mi telefonní bankéř zopakuje údaje, mám jistotu, že jsem se „nepřeklikla.“ K nezaplacení. A teď ať si to někdo zkusí změřit a zprůměrovat. Hodně štěstí.