Na banky byla uvalena další soutěž. Tentokrát se z vůle iniciátorů utkaly v tom, která je zelenější.
V této soutěži výrazně zvítězily ty velké a středně velké. Hlavního porotce překvapila skutečnost, „že mají opravdu široké aktivity v oblasti ekologie a úspor energií, o nichž se obecně moc neví a neinformuje.“
Hm. Matky velkých bank se už před lety přihlásily k nejrůznějším mezinárodním dohodám a iniciativám z oblasti udržitelného rozvoje, jejichž názvy si asi pamatují jen ti, kteří to mají v popisu práce. Pokud to někoho doopravdy zajímá, najde informace nepochybně ve výročních zprávách, nebo v reportech o udržitelném rozvoji. Naše banky o svých aktivitách meldují ve svých „výročkách“ už taky pár let – zelená energie, oboustranné tisky, redukce tištěných dokumentů, třídění odpadů a tak dál. Ovšem skutečně neznám nikdo, kdo by si ve volném čase a pro zábavu četl tuhle specifickou literaturu. Informace k dispozici jsou, ale ne o všechny se čtenáři holt perou. Když velké firmy deklarují, že se chtějí chovat odpovědně k životnímu prostředí, zní to tak nějak divně, že? Není bez zajímavosti, že finanční ústavy, jejichž názvy v našem podvědomí vzbuzují pocit dokonalosti a tedy i čistých zdrojů, v soutěži úplně nezazářily. No tak třeba příště.
V jiné ze soutěží, která si také vzala banky na paškál, výzkumníci sledovali, jak to funguje na pobočkách. Jedním z výsledků byl i povzdech, že oproti předchozímu roku: „... méně bank poskytlo informace v tištěné podobě. Letos na nich šetřili v osmi testovaných finančních institucích.“
Bůh suď, jestli banky šetřily na papíru, protože hlídají náklady obecně, nebo protože to plyne z jejich ekologických programů. Obojí je obecně správně, ale v praxi se prostě nezavděčí.
Jedna moje kamarádka, která pomáhá lidem v náročných osobních nebo pracovních situacích, má takovou hezkou otázku. Ptá se svých klientů: „Co doopravdy chceš?“
Dobrá otázka, řekla bych. A nejen pro koučink.
