Situace nezaměstnaných je horší, než by se mohlo na první pohled zdát. Tedy v Česku. Česká vláda pro ně chystá nové "speciality", které však paradoxně ohrozí celý stát.
Nezaměstnaní nebudou - podle návrhu poslankyň Lenky Kohoutové a Ivany Řápkové - pouze zametat chodníky. Budou pracovat i v rozmanitých oborech - ve školách, v nemocnicích... Ano, přátelé. Na poloviční úvazek. Samozřejmě v rámci veřejné služby, tzn. - zdarma.
Takto budou pracovat všichni nezaměstnaní už po dvou měsících nezaměstnanosti. Samozřejmě se to týká také občanů, kteří již dávno nejsou v evidenci pracovních úřadů, a pobírají dávky v hmotné nouzi. V tom tedy můžete být klidní - dotkne se to také JICH.
Oprava (po podnětu z diskuse - ještě jednou děkuji): chtěla jsem napsat - týká se to také občanů, kteří již nepobírají podporu od úřadů práce. V jejich evidenci samozřejmě jsou. Musí být - je to pro pobírání dávek v hmotné nouzi podmínka.
Budete (či budeme? Čert nikdy nespí, že!) tedy zametat společně. Vypomáhat ve školách, špitálech, a nejen to. Máme provádět též různé práce, které dosud prováděli "zaměstnanci švarcovního systému", zejména cizinci. Nu, jde často o práce trochu těžší - výkopy, čištění kanálů a podobně. Ale pocit, že můžem pracovat všichni společně, absorbovat mezi sebe tmavší spoluobčany a navíc tak nějak nádherně, svobodně zadarmo... ! To je povznášející.
Je zde jistá paralela s minulým režimem: v období tzv. normalizace pracovali odpůrci režimu v kotelnách, jezdili s jeřábem či bagrem, nimrali se v hydrologických či geologických vrtech, spali v maringotkách - i když měli třeba akademické vzdělání, byli nadějnými spisovateli a podobně. Nepřehlédnutelný rozdíl tady je: v minulém režimu za to dostávali peníze.
Proč jsem napsala, že novelou zákona může být ohrožen celý stát?
Představte si například přítomnost nekvalifikovaných sil tam, kde si je přejí autorky novely: v nemocnicích a školách. Představte si ohromný průtok nezaměstnaných - kterých je cca 400 000 (a bude víc) - nejrůznějšími obory. Stálí zaměstnanci budou odsouzeni k neustálému zaučování neznámých a neprověřených sil. Ty budou po zaučení střídány jinými...
Mnohým zaměstnavatelům (o obcích nemluvě) se vyplatí zrušit placená pracovní místa a přijmout zdarma nezaměstnané. Dá se očekávat - logicky - že nezaměstnanost vzroste ještě víc, než diktuje šílený kapitalistický trh. Staneme se státem zdarma pracujících občanů. Tedy - to tu ještě nebylo, a pochybuji, že někde ve vyspělých zemích může být.
Kromě hrozícího gigantického chaosu je zde, pochopitelně, fakt, že nikdo nemůže být nucen k práci bez odpovídající odměny. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale to bylo možné jenom v otrokářských systémech, později v koncentračních táborech (konečné řešení otázky nezaměstnaných!?), v gulazích, a v minulém režimu u politických vězňů a oddílů PTP. Další případy mně na mysli netanou.
Otázkou protiústavnosti nucených prací jsem se už zabývala - v blogu "Podpora v hmotné nouzi je zakotvena v Ústavě ČR. Nucené práce ne".
A proč se nepodívat na to, kdo novelu zákona o pomoci v hmotné nouzi navrhl? Ano, vždyť se nebojme být konkrétní a adresní.
O osobě Ivany Řápkové, která byla starostkou, posléze primátorkou Chomutova, snad není třeba psát. Proslula zabavováním dávek sociální podpory přímo při jejich výplatě (teď ovšem postupuje plošně proti nezaměstnaným, protože dál už nemá přece jen odvahu? a ani schopnost? problémomovou skupinu odlišit), aférou s pronájmem areálu Kamencového jezera (za pakatel stranickému kolegovi Fojtíkovi), i studiem plzeňských práv přímo u Milana Kindla, kterému rok po ukončení svých "studií" udělila cenu Jiřího Popela pro významné občany Chomutova. Ze svých "studií" si nepamatuje jména přednášejících, což se ovšem řádným studentům nestává...
A Lenka Kohoutová? O rok starší než Řápková (44 let), v Poslanecké sněmovně PČR je také od května 2010. Kandidovala za volební kraj hlavního města Prahy. Zde má také dvě kanceláře, a zaměstnává tři asistenty. Její dosavadní zaměstnání? Posuďte sami:
Zaměstnání
Pracovní zařazení:
* 2005 – 2010 BPT Bezbariérové pracoviště tolerance - ředitelka společnosti
* 2007 – doposud Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením - zakladatelka, předsedkyně právní rady
Víc jsem tedy nenašla.
Nemůžeme se ale dál koukat na to, že vyplácíme nejrůznější dávky a nenutíme lidi pracovat. To vidím jako problém. V jiných státech zavádějí brigády a podobné činnosti právě proto, že je potřeba lidi aktivizovat. Pokud člověk zůstává déle než tři měsíce nezaměstnaný, ztrácí veškeré pracovní návyky. A to je špatně. Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/nezamestnani-civilkari-pomohou-trhu-prace-rika-spoluautorka-zakona-1io-/domaci.aspx?c=A110816_204536_domaci_brm
Tato dáma nám v rozhovoru na pro iDNES zcela vážně a starostlivě sděluje: "Nemůžeme se dál koukat na to, že vyplácíme nejrůznější dávky, a nenutíme lidi pracovat. To vidím jako problém. V jiných státech zavádějí brigády a podobné činnosti právě proto, že je potřeba lidi aktivizovat. Pokud člověk zůstává déle než tři měsíce nezaměstnaný, ztrácí veškeré pracovní návyky. A to je špatně."
Kromě toho, že by mě zajímalo, co ví zastupitelka hlavního města Prahy o nezaměstnanosti v jiných regionech Česka, chtěla bych se se zájmem pozeptat, jak je na tom s pracovními návyky? Vytvořila si je někdy? A jak asi vypadají u ředitelky společnosti BPT?
Kde se učila odpovědnosti ředitelka společnosti, v níž chybné rozhodnutí nemá žádné vážnější dopady? Společnosti, která těží z dotací jakéhosi JPD3 a Evropské komise?
Vypadá to - žel - že paní Kohoutová, zdravorní sestřička, píše zákony "na zkoušku"; má pocit, že to je nějaká hra - jako v jejím předchozím "zaměstnání". A dělá celostátní pokus s desetitisíci nezaměstnaných v ČR. Vždyť sama říká zjevně nejistě: "vše ukáže čas".
Jak dlouho si necháme poroučet od těchto a podobných všeználků, přátelé?
