Nevím. Je to zvláštní. Už ve starověkém Egyptě panovníci přepisovali dějiny svých předchůdců a zahlazovali jejich pravé podobizny, vyryté na stěnách pyramid. A máme to tu zas.
Václav Klaus žil v komunismu. V jeho knize "Modrá, nikoli zelená planeta" o tom stále čtu:
"Největším zdrojem ohrožení svobody ... přestal být socialismus (a 17 let po sametových revolucích už vůbec ne jeho extrémní verze, kterou jsme na vlastní kůži poznali jako komunismus)... " (str. 17)
"Každý zdroj má svou cenu, pokud politický systém ceny nezruší, což se komunismu do jisté míry podařilo." (str. 49)
"O tom z komunistické éry víme leccos." (str. 66)
"Toto jsme někteří v komunistické éře prožili na vlastní kůži." (str. 98)
"Jak nám ukázal komunismus, velikášské lidské ambice, neskromnost a nepokora mají vždy špatné konce." (str. 121)
"... o příčinách ekologické úspornosti, resp. neúspornosti nám komunistická zkušenost řekla mnohé." (str. 127)
"Víme to sice mnozí teoreticky už dávno, ale komunistická praxe snad přesvědčila i ty zbývající: bez trhu, cen, soukromého vlastnictví a zisku nejde slušně zacházet ani s člověkem, ale ani s přírodou." (str. 128)
Ptám se: žili jsme ve stejné době? A ve stejné zemi? (Já jsem se narodila a žila v ČSSR). Proč se člověk, který představuje prezidenta země, taky účastní té podivné hry a přepisuje minulost?
Ne, nejsem stoupencem komunistické ideologie, a v minulém režimu jsem zde měla problémy. A přesto (nebo právě proto) nemohu říct, že v ČR byl komunismus. Nebyl. Myslím, že tenkrát jsme to všichni věděli. Tedy, učili jsme se, že jsme pouze "v etapě vytváření rozvinuté socialistické společnosti" (Filosofický slovník, nakladatelství Svoboda, 1985). Tedy jakože ke komunismu teprve kráčíme. Dokonce ani náš tehdejší vzor - Sovětský svaz - to ke komunismu nedotáh. I když se nám, pochopitelně, říkalo, že už je na samém prahu vytouženého systému. Už má k němu dveře pootevřené.
Docela V. Klausovi ten prožitý komunismus závidím. Podle Filosofického slovníku z roku 1985 je to beztřídní společenský řád, společnost všeobecné tvořivé práce a nadbytku, kulturního a smysluplného života všech, společnost plného rozvoje osobnosti, svobody, rovnosti a bratrství. Komunismus je vysoce organizovaná společnost svobodných, vysoce uvědomělých pracujících lidí. Stát zde ztrácí svou úlohu, funguje pouze samospráva.
Peníze jako platidlo ztrácejí význam - každý si bere, co potřebuje, nikdo nebere víc, nikdo nikomu nezávidí, nikdo nekrade. Práce pro ostatní lidi se stává první životní potřebou...
Zažili jste to někdy? Já ne. Václav Klaus ano. A navíc se mu to - nelíbilo!
Pokud se dívám do současných zdrojů (Akademický slovník cizích slov, Academia, 2000; Wikipedia), tam - ke svému údivu - již také nenacházím to, k čemu jsme tenkrát měli směřovat. Je to setřené, popletené... Překreslené fresky na stěnách pyramid... K čemu ta přetvářka? Přejímáme pohled "západu", který nás snad komunistickou zemí nazýval? Přejímáme pohled zvenčí na naše dějiny? Přejímá ho dokonce - "prezident"! Vypadá to, že nejsme schopní dívat se sami na sebe vlastníma očima... Ke komunismu přece tenkrát nikdo nedošel. Tento pokus lidstvo nedokončilo.
Byl to špatný cíl? Nebyl. Byl "jenom" - utopický. Nepočítal s "lidskou" povahou. A s tou se nepočítá dál. Snad proto je třeba minulost zastírat: abychom se nemuseli měnit; hledat fatální chybu ve vlastním softwaru. Abychom nemuseli hledat cestu, která je skutečná.
Proto se říká - komunismus je na vině. Už jsme ho zažili, byl zlý, ach, byl tak nelidský...
Za všechno může on! Komunismus! Vzhůru k "demokracii"!
Ale "on" vůbec NEBYL.
Zastírání je cesta nejmenšího odporu. Používá ji i Václav Klaus. "Hlava" státu má krátkou paměť a plete si společenské systémy; ve zmíněné knize zmiňuje ubohost komunismu, kterou zakusil. "Na vlastní kůži"! Hledí vstříc světlým zítřkům "bohatých" potomků. Vyspělých generací, velmi uvědomělých. Budou využívat technický pokrok k ochraně planety. A budou bohatší než my, proto je zbytečné se o ně bát.
JÓ, TI SE BUDOU MÍT!
(Nepřipomíná vám to něco?)
