Opět beru do ruky první "klimatologickou" knihu Václava Klause - "Modrá, nikoli zelená planeta". A vracím se k pasážím, které mě nejvíce zaujaly.
"Závěr je jasný - bohatství a technický pokrok ekologické problémy řeší, nikoliv vytvářejí. Lidská adaptabilita je další nadějí". To je citát z uvedené knihy Václava Klause, str. 66.
V minulém blogu jsem si dovolila poukázat na to, že v knize chybí definice bohatství - tedy co vlastně autor pod tímto pojmem rozumí. V blogu z 28.8. jsem dospěla k závěru (a potvrdily mně to i příspěvky diskutujících, za něž děkuji), že Václav Klaus míní materiální bohatství.
Chtěla bych napsat, že materiálním bohatstvím nepohrdám, jak mně někteří z diskutujících psali. Ale toto bohatství samo o sobě ekologické problémy neřeší - jak se domnívá pan Klaus. To je velký omyl. Ekologické problémy mohou řešit jedině lidé. Materiální bohatství má možná k řešení značný potenciál, který by mohl být v naznačeném směru skutečně úspěšně využit, kdyby... Kdyby ovšem ti, kteří s ním disponují, byli vybaveni velkým duchovním bohatstvím. Nebo - chcete-li - byli eticky na výši a pevně na těchto pozicích stáli. To je základní předpoklad. A není-li splněn, pak je teorie pana Klause pouhou utopií a ničím, než utopií. Jako se ukázala být utopií beztřídní, komunistická společnost. Sci-fi s dobrým koncem, který se nekonal.
Lidé, kteří materiálním bohatstvím disponují, nejsou v drtivé většině duchovně bohatí, ani nestojí pevně na pozicích etiky. Bez obrovské MOUDROSTI, která je SKUTEČNÝM BOHATSTVÍM, modrou planetu nezachráníme, ani kdybychom měli kdovíjaké hmotné prostředky. Ty prostředky musí být správně namířeny. V tom je ten vtip.
Máte pocit, že v České republice "tečou" peníze správným směrem? Máte pocit, že v Evropské unii "tečou" peníze správným směrem? A v měřítku celosvětovém?
Tedy nebuďme tak naivní. Jestliže dnes umírají na světě lidé hladem (zatímco jiní trpí obžerstvím), jak se dokážeme najednou jako lidstvo natolik zorganizovat, uvědomit, umravnit, abychom ochránili modrou planetu? Která je pro nás navíc pojmem ještě vzdálenějším než člověk, umírající na sousedním kontinentě nebo dokonce v sousedním státě... A politické "špičky", které by lidi měly vést k lepším zítřkům, jsou natolik okouzleny schopnostmi "bohatství", že si je pro jistotu hrabou pro sebe, a na další činnost jim nezbývá čas.
Copak dnes nejsou bohatství a technický pokrok na planetě natolik vyspělé, aby se uživili všichni lidé? Ale jsou, zajisté, že jsou!!! Tuny jídla se vyhazují, pšenice se pálí ve spalovnách, politici si kupují nemovitosti za desítky milionů korun...
Pan Klaus hovoří ve své knize o nějakém zvláštním lidstvu; o lidstvu, které de facto neexistuje. Přežívá snad jen v mysli člověka, který žije NĚKDE NA HRADĚ (jinak to není možné). Možná se podobá lidstvu, které si představoval V.I.Lenin. Lidstvo uvědomělé, pracující, vzdělávající se, nesobecké, přející... A svorně bránící planetu společnými prostředky jako "jeden muž".
Ale tak to není, pane Klausi! Proč by to tak bylo? Sestupte do podhradí! Vylezte z přednáškových sálů a vykročte z universit, kde vás vyznamenávají.
Chybí nám SKUTEČNÉ BOHATSTVÍ.
A můžete si myslet, že jsem idealista, ale jedno je jisté:
bez tohoto vnitřního bohatství nepředstavuje materiální bohatství požehnání, ale zbraň.
A tak je víc než možné, že sci-fi se opět konat nebude...
