Mudrci šli najisto, Herodes tragicky tápal

Zvláštní noc... Konstelace hvězd, která té noci nastala, se může opakovat nejdříve za miliony let.

       V srpnu roku 12 př. n. l. se objevil na nebi krásný úkaz: Halleyova kometa v jednom ze svých nejjasnějších návratů. Tenkrát byl její dvouměsíční průchod oblohou provázen jedinečným postavením planet. Zatímco v Palestině tomu nejspíš nevěnovali pozornost, mudrci v Babyloně zbystřili. Podle babylonské astrologie byl výklad jasný: v izraelském pokolení Juda se narodí král. Král králů, jedinečná osobnost. Bude ztělesněním boje dobra se zlem, a nad zlem zvítězí...

       To byla ZPRÁVA!

       Mudrci čekali. Očekávali další postavení hvězd, které jim oznámí, že k události již se schyluje. Signály na nebi byly tak výmluvné, že začali s přípravami na cestu. Chtěli toho krále přivítat, vidět na vlastní oči a dát mu dary.

       A za dva roky se dočkali. Na východě se objevila Venuše s Jupiterem téměř v konjunkci; na západě Mars v souhvězdí Lva. Mudrci se dali na cestu...

       Po příchodu do Jeruzaléma čekali, že město bude plné rozjásaných davů. Spletli se. Tam nevěděl o Králi nikdo nic. Zpráva však zaujala Heroda - krále judského. Zlověstně čenichal. Kdo ví, co se mu honilo v hlavě a čeho se tak bál... Zatímco mudrci vykonali to, na co se těšili, Herodes vydal nařízení, které snad nemá v historii obdoby: vojáci vyrazili vraždit malé děti - všechny chlapce do dvou let v Betlémě a nejbližším okolí. Tato událost v souvislosti s mírumilovnými vánocemi vzpomínána nebývá.

       Tak asi vypadaly okolnosti narození Ježíše. V dějinách lidstva zanechal stopu. Hlubokou. Nevýslovně krásný vlastním nitrem, ať už vypadal zevnějškem jakkoliv. V tajemném spojení s Otcem, které ho přivedlo na Golgotu. Nelitoval ničeho, co žil...

       A kdyby mně někdo řekl, že on nebyl člověk, ale Bůh, nenamítala bych vůbec, zhola - nic.

       (V tomto blogu byly použity poznatky českého astronoma ing. Josefa Šuráně.)