"Kdo miluje otce nebo matku víc, nežli mne, není mne hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mne hoden."
Právě tento výrok Ježíše z 10. kapitoly Matoušova evangelia si našel jistý humanista v Bibli. A protože se mu výrok zdál málo humánní, nasázel do diskuse k jednomu z mých předchozích blogů - smajlíky, co zvracejí.
Humanisto, dovol mně pár vět...
Napsal jsi, že je ti špatně z každého, kdo dává přednost sektě před svou rodinou. Ježíš ale nehovořil o sektě; mluvil o SOBĚ SAMÉM! Proč filtruješ Krista přes sekty, proč Ho ztotožňuješ s církvemi? Postav se Jeho nitru "tváří v tvář", bez předsudků a otřepaných frází. Hledej Ho v sobě, protože TAM JE.
Jak miluješ své blízké? Splníš každé jejich přání? Až tvoje děti řeknou, že budou krást: o co se opřeš, co jim odpovíš? Až tvoje žena řekne, že chce ještě čtyři další muže; něžně ji pohladíš a řekneš: "Miláčku..." ? Vsadila bych se, že neřekneš!
Řídíš se Něčím ve svém nitru. Až to "Něco" bude hodně citlivé, až budeš třeba riskovat svůj život pro cizího člověka, až pro záchranu tonoucího ohrozíš svou rodinu, budeš zas o kus dál v chápání - těch několika Ježíšových slov. A uvidíš, že jít za Ním není snadné, a není to pro ty, co jsou zbabělí. Je to však hluboce, hluboce LIDSKÉ.
(Pamatuješ si na pana Velíška, jak jel se svým miminkem do parku na procházku? A jak se zachoval? Jak zmařil akci šíleného střelce - s vlastním bezbranným děckem za zády? I jemu jsi vlepil tu zvracející hlavu.)
Můžeš-li pochopit, pochop. Humanisto...
