Homosexualita jako deviace

Vícekancléř Václava Klause Petr Hájek učinil jisté - relativně radikální a nezvyklé - výroky na adresu homosexuálů, a to při příležitosti jejich chystané manifestace v Praze pod názvem Prague Pride. Akce je plánována na 13.8.2011.

       "Nátlaková akce homosexuálů, která proběhne v Praze pod pěkným českým názvem gay parade, totiž není nevinnou legráckou. Je vážnou politickou demonstrací určitého hodnotového vidění světa. Světa, v němž klasická rodina již nehraje žádnou roli. V němž hluboké národní tradice a kulturní kořeny ožírá obluda multikulturalismu. Světa, v němž sexuální či jakákoli jiná deviace je povýšena na ctnost, abnormalita na normu, destrukce společnosti na posvátný pokrok", napsal Petr Hájek pro Parlamentnilisty.cz.

       Na tento výrok reagovalo - kromě jiných subjektů - 13 ambasád v Praze; zaslaly ministru zahraničí Karlu Schwarzenbergovi svá vyjádření, kterými jednotliví velvyslanci podporují akci Prague Pride.

       „Na rozdíl od pánů Hájka a Klause vnímám iniciativu třinácti ambasád jako přirozenou a zcela normální, kdežto u obou pánů, protože se odchyluje od normálu, jako deviantní", kontruje zástupce gayů Jiří Hromada.

       Tak vznikla situace, jež je výslednicí řady problémů; a máme zde hned dva základní "tábory", které se navzájem častují "deviacemi".

       Deviace je přitom definována jako "odchylka; jednání člověka nebo skupiny, které se odchyluje od sociální, kulturní nebo morální normy" (Wikipedia).

       Po přečtení Wikipedie nejsme tedy o mnoho moudřejší; nakonec vidíme, že celý problém sexuálních deviací jaksi opatrně, vyhýbavě obchází. Dopracovává se k závěru, že sexuální deviace, která nezpůsobuje svému nositeli stálý stres, a neuvádí ho do osobních a sociálních problémů, prostě není sexuální deviací. Vůbec. Zcela shodně definuje problém nejnovější "Velký psychologický slovník" autorů Hartla a Hartlové.

       Podle této definice tedy člověk je či není sexuálním deviantem - podle toho, jak se se svou situací vyrovnal, jak ho přijímá okolí, a jak se do okolí dokáže zařadit. To by sice odpovídalo křečovitým snahám některých homosexuálů, aby byli okolím přijati jako "normální", ale  -

       - vnitřně cítíme, že zde přece normu neurčuje společnost (a pokud ano, tak uměle), ale norma v oblasti sexuality je nám od pradávna dána Přírodou. A můžeme se na věc dívat z kterékoli strany chceme, nalhávat si cokoliv...

       Paradoxem přitom je, že např. nadměrná úzkost může být psychiatrem vyhodnocena jako PORUCHA OSOBNOSTI, tedy celého duševního života člověka; homosexualita však v západním světě nikdy - ačkoliv jde o celkovou změnu psychiky jednotlivce a jeho nazírání na svět (ve srovnání s heterosexuální osobou). Vždyť sexualita prostupuje celou naši osobnost - vědomí i nevědomí, což jasně otevřel už Sigmund Freud. A po něm řada dalších psychoanalytiků.     

       Západní společnost se snaží vystříhat se všeho, co by mohlo být považováno za útok na tuto populační menšinu (čítající dle odhadů 3 - 5% lidí). Pravděpodobně zde dochází zcela jednoše k tomu, že společnost potřebuje na některé menšině dokázat, jak je "demokratická". Ovšem musí to být menšina, která je hodně vidět. Výhodní jsou z tohoto hlediska Romové - ti jsou vidět dobře. Ale není to s nimi snadné; spíše složité. Homosexuálové jsou vidět také dobře, stále víc; ba dokonce - někteří mají v sebeprezentaci zálibu. Takže "výhodná" minorita je na světě.

       Odvrácená strana této mince? Ztrácejí se kontury toho, co je normální. Přirozené, dané vyšším řádem Přírody. Bojíme se to říct! To je ovšem daň, kterou platíme za celou "multi-kulti".

       Multikulturální svět se jevil zprvu jako svobodný; vítané oživení fádní nudy. Míchání kultur má ovšem rovněž své přirozené hranice. Nemůžeme se vyrvat z lůna své psychiky, z lůna přírody a vlastních podvědomých sil. Násilné snahy o soužití se všemi, kteří sem přijdou z diametrálně jiných kultur v libovolně velkých skupinách, mohou mít vyústění tragické... ! Jak už se ostatně například v Norsku stalo.

       Vnitřně vyspělý člověk přece chápe, že homosexuál není méněcenný jedinec, a neměla by mu být upřena žádná práva, která mu usnadní život a nenaruší tím okolní společnost. Ale soudný člověk by neměl být nucen - pomocí rafinovaných definic a vymývání mozků - aby si myslel, že homosexualita je normální. Běžná, či dokonce ta správná orientace. Jak dlouho budem cudně mlčet o tom, že je to porucha? Nemoc? Co je na tomto sdělení tak nemorálního?

       To je také důvod, proč nemohu souhlasit s Jiřím Hromadou, že Petr Hájek a Václav Klaus jsou deviantní - jenom proto, že si myslí něco jiného, než 13 nějakých ambasád. Jde zde evidentně o problém jiný, a "obrana" pana Hromady je dětinská.

       Naopak pánům Hájkovi a Klausovi bych vzkázala: "gay parade" opravdu není nevinnou legráckou. A nebude jen manifestací gayů a lesbiček, bisexuálů a transsexuálů, kteří tento průvod nazývají "pražskou hrdostí". Bude to manifestace toho, kde se naše společnost nachází, ano, bude to manifestace "obludy multikulturalismu" - který je pouhým zdáním svobody, spíše však jejím opakem. Je nebezpečnou hrou. Protože ne všechny menšiny obyvatel měly takové štěstí při "zrovnoprávnění", jako gayové a lesby.

       (Co takhle vzpomenout na nezaměstnané, nebo na pacienty trpící sklerózou multiplex? Kdy oni budou mít svůj "průvod hrdosti" s nejvyšší pražskou záštitou!? Popravdě - není třeba žádat tolik... tedy přesněji: kdy oni budou mít alespoň důstojný život bez nočních můr a úřednických hrůz?)

       Pánové, je to tak i vaší zásluhou, byť záštitu akce Městem Prahou kritizujete. 

       Pane Klausi, to je odvrácená strana hry na "svobodný trh", kterou vy tak rád a vášnivě hrajete! A žel, obávám se, že právě vy vydáváte - v mnoha případech - destrukci společnosti za posvátný pokrok. Jak pronesl váš vícekancléř doopravdy trefně.