Generální stávka a skutečné šance českých a jiných lidí

       Upřímně řečeno - jsem ráda, že před týdnem se na Václaváku sešli lidé, aby demonstrovali. A opravdu doufám, že stádo ovcí se mění ve vědoucí dav. I když pan Zavadil pak - jak prodejná dáma - popíjel pivo s Kalouskem, a pan Dufek - ó bohové! - nosí prý příliš drahé hodinky...

       Je třeba však pochopit mnohem více pravd, a pustit si je k tělu, až krutě zabolí.

       Ano, jednají s námi v našem vlastním státě jak s onucí, jak s tupci či ulicí, která nic neví a vědět nikdy nebude. Trestají nás za nezaměstnanost, trestají občany jak smyslů zbavení (pan Drábek je přímo specialista). A je jediná možnost: uvědomit si, že jsme to my, kdo rozhoduje o nich, jenom jsme to nedotáhli do konce...

       Ale nebuďme překvapení ve svých bojích tím, že toto zhovadilé chování politických "špiček" není jen českou výsadou. Je to jev zachvacující takzvaně "vyspělý" svět celý. Jev, znamenající jediné: jsme jako celek v koncích, přátelé, a nevíme kam dál. Nevíme, co je po kapitalismu, který se svíjí v křečích svého skonání.

       Socialismus už jsme zkoušeli; a někteří filozofové nám radí, abychom šli touto cestou zas. Myslím si jedno: co v socialismu selhalo především, byl člověk sám. A nevykoná-li změnu na sobě, tak selže zas. Tisíckrát znova. V každém systému...

       Musí tu něco být, něco klíčového, co je třeba změnit.

       A jakkoli se to zdá šílené - to "něco" je uvnitř nás.