Obecně soudím, že poesie by se neměla rozpitvávat či obšírně analyzovat. Buďto Vás osloví, nebo ne. Přístup "Co tím chtěl básník říci" považuji za naprosto nešťastný. Není to neúcta ke čtenáři, ale své haiku, gregerie či další poetické útvary nebudu komentovat.

Pokud Vás nijak neosloví, je to v pořádku.

Jestliže Vás popudí, O.K.

Pozitivní reakce vyvolaná alespoň v jednom čtenáři postačí.

I poezie se kriticky rozebírá, jako každé umělecké dílo. Básnická myšlenka by měla také hovořit o duši autora. Ale tady to jaksi zeje prázdnotou, popisně, metaforicky či obsahově. Duše samozřejmě existuje, ale duchovno? To nemám na mysli náboženské duchovno, jen umělecké. To jen tak.

Oduší není duše, ale jemná síla, která pojí duši s tělem, rozhraní mezi materiální a duchovní podstatou ...

Takže led v krvi, tedy v těle, písek v oduší a co na duši či v duši a v její duchovní podstatě?

Oduší není duše, ale jemná síla, která duši pojí s tělem.

Takže led a písek i na duši.