Karl Hans Strobl (1877–1946)

Portrét českoněmeckého (později rakouského) spisovatele a právníka, autora hororové a fantastické prózy a horlivého nacisty.

K. H. Strobl (1895)

Narodil se 18. ledna 1877 v německojazyčné Jihlavě (Iglau), kde vychodil základní školu a následně úspěšně odmaturoval na místním gymnáziu. Poté mladý Strobl odešel studovat práva na německou Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze, kde roku 1900 získává kýžený titul JUDr. Během vysokoškolských studií se stává členem buršáckého akademického spolku Austria a pravidelně se dostává do konfliktu s českým prostředím. Z pražského studentského života později čerpají Stroblovy romány Die Vaclavbude (1902), Der Schipkapaß (1908), Das Wirtshaus “Zum König Przemysl” (1913) a Die Flamänder von Prag (1932). Poté se stěhuje do Brna, kde v letech 1901–1913 zastává funkci finančního komisaře Celního úřadu a kromě toho zde začíná působit jako divadelní kritik a přispěvatel německého listu Tagesbote. Během první světové vojny se Karl Hans Strobl stává válečným zpravodajem u rakouské ústřední vojenské tiskové služby, po převratu roku 1918 opouští nově vzniklé Československo a nadobro se usazuje v rakouské obci Perchtolsdorf nedaleko Vídně. V letech 1918 až 1938 vykonává svobodné povolání spisovatele, poté je jmenován zemským vedoucím Říšské komory spisovatelů ve Vídni a na tomto postu setrvává až do roku 1945. Coby zapálený příznivec nacistické ideologie – od roku 1933 členem NSDAP – je zdrcen pro něj nepochopitelným výsledkem druhé světové války a poté co je vykázán z vlastního domu, umírá 10. března 1946 v perchtolsdorfském chudobinci.

Ze Stroblova tematicky a ideově rozporuplného díla, reprezentujícího alespoň do jisté míry pronacisticky orientovanou literaturu “krve a půdy” (Blut und Boden), si svou hodnotu dodnes uchovávají především hororové povídky a romány, ovlivněné romantismem a tvorbou E. T. A. Hoffmanna či E. A. Poea. Z jeho rozsáhlé produkce, čítající několik desítek románů, povídek a dramat, jmenujme například tituly Eleagabal Kuperus (1910), Das Frauenhaus von Brescia (1911), Lemuria (1917), Gespenster im Sumpf (1920), Der Zauberkäfer (1923), Die Eier Basilisken (1926) nebo Goya und das Löwengesicht (1932). Kromě toho je autorem nacionalisticky vyhraněné třídílné autobiografie, sestávající z knih Heimat im frühen Licht (Verlorene Heimat) – Jugenderinnerungen aus dem deutschen Ostland (1920), Glückhafte Wanderschaft (1942) a Die Weltgeschichte und das Igelhaus (1944). Řada jeho textů byla též zfilmována, mimo jiné Arge Nonne (r. Arthur Holz, 1920), Das Frauenhaus von Brescia (r. Hubert Moest, 1920), Eleagabal Kuperus (pod názvem Nachtgestalten, r. Richard Oswald, 1920), Blitzzug der Liebe (r. Johannes Guter, 1925), Das Schicksal einer schönen Frau (r. Conrad Wiene, 1931) nebo Heimkehr (r. Gustav Ucicky, 1941). Jen málo Stroblových děl se ovšem dočkalo českého překladu, jedním z nich je Vzpoura v záhrobí – fantastický román (Umsturz im Jenseits, 1920, čes. 1923).

(viz Půlnoční profily)

LITERATURA:

(1) MAREČEK, Zdeněk: Německá literatura na Moravě a ve Slezsku po roce 1918 a její bojovně protičeské zaměření. Robert Hohlbaum, Emil Hadina, Karl Hans Strobl, in Světová literatura 39, 1994, č. 2, s. 199-207.

ODKAZY:

K. H. Strobl na stránkách Kohoutího kříže